Hlavní obsah

Už ne justiční mafie, ale přímo junta, tvrdí Topolánek

Právo, Jiří Ovčáček
Praha

Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek okomentoval pro Právo současnou kauzu kolem Petra Nečase a jeho někdejší spolupracovnice Jany Nagyové. V rozhovoru nešetřil kritikou na adresu justice. Policejní zásah byl podle něj neadekvátní.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek.

Článek

Co si myslíte o kauze ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové a trojice bývalých poslanců ODS?

Stejně jako všichni žádám po represivních orgánech státu, aby trestné činy vyšetřily, aby viníky potrestaly. To, co se ale stalo, nevypovídá o tom, že bychom ještě byli právní stát.

Tzv. mediálně vytvořená „justiční mafie“, a své jsem k tomu řekl už mnohokrát, byla vystřídána naprosto nekontrolovatelnou, neřízenou justiční juntou. Je do očí bijící neadekvátnost toho zákroku.

Čtyři sta ozbrojenců v kuklách, s beranidly, zatýká v noci teatrálním způsobem lidi, kteří možná jsou podezřelí ze spáchání trestného činu, nicméně nikdo z nich nikoho nezabil, nevlastní zbraň, není nebezpečný svému okolí. A zcela evidentně by se dostavil na požádání sám. To nebyla žádná teroristická skupina nebo Cosa Nostra.

Druhá věc, co mi vadí na postupu justiční junty, je propojení různých kauz rozdílné společenské důležitosti a nebezpečnosti.

Vy se domníváte, že jde o umělé propojení?

Nechci hodnotit kauzy z pohledu trestněprávního, to mi nepřísluší, nicméně tzv. přijetí úplatku poskytnutím politické trafiky je výrazně odlišné od ovlivňování tajných služeb. A výrazně odlišné od páchání majetkové trestné činnosti nebo korupce.

Pořád to ale ještě není vražda, loupežná vražda, znásilnění dítěte. A já se pořád domnívám, že tyto trestné činy mají vyšší společenskou nebezpečnost. Mediální propojení všech těch kauz a vytvoření dojmu, že se jedná o jednu skupinu, je tak účelové, že nemůže jít o náhodu.

Třetím problémem té věci je mediální nátlak, mediální úniky a fakticky atmosféra lynčování a honu na čarodějnice. Ti lidé z pohledu práva jsou pouze podezřelí, případně obvinění, nikoliv viníci. Pokud se mediálními hvězdami stávají prokurátor, případně šéf policejního útvaru, tak je něco v této zemi špatně. Pokud navíc komentují celý případ a vyjadřují se např. k odposlechům premiéra, tak je to podle mého názoru protiústavní záležitost.

Čtvrtým problémem je pro mě legitimita celého zásahu.

To už jsou hodně silná slova. V čem nelegitimní?

Aby čtyři sta ozbrojenců bez souhlasu volených zástupců demokratického státu provedlo zásah tohoto typu, tak to je na okamžité odvolání ministra vnitra, spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce. Není možné, aby nevolené, státem zřízené orgány prováděly a vyhodnocovaly svévolně situaci, jako se stalo v tomto případě. Je to skandální.

To, že to nikdo neříká jako já, je nejenom skandální, ale varovné. Říkám to s plným vědomím toho, že proti sobě obrátím pozornost těchto orgánů činných v trestním řízení. Někdo musí říct, že ten král je nahý.

Nemusím mít rád Janu Nagyovou a nemám ji rád. Ale vytvářet z ní hlavu mafie je opravdu směšné. Aby dvanáct ozbrojenců s beranidlem v jednu v noci provádělo zásah proti této osobě, je neuvěřitelné. Z toho se musí někdo zodpovídat.

Jsem hluboce přesvědčen, že pokud by žil Václav Havel, tak by v tomto případě, bez ohledu na to, že vždy vystupoval proti korupci a klientelismu, zastával podobné stanovisko jako dnes Václav Klaus. Jde o největší ohrožení svobody od listopadu 1989.

To, že to není typicky český problém, ale celosvětový, o tom svědčí po 11. září 2001 změna vnitřní bezpečnostní politiky USA, průniky do všech sociálních sítí, mailových sítí, kontroly všech telefonů na celém světě. I kdybych s tím souhlasil, tak proti tomu musí stát demokratické kontroly volených zástupců a striktní pravidla používání. Dnes je povoleno vše.

Očekáváte, že kauza bude nabobtnávat?

Řeknu to takto – očekávám pokračování tohoto příběhu s výrazným tlakem na soudce, kteří jako jediní jsou z Ústavy ČR nezávislí. Ten tlak bude prováděn mediálně, bude nadbíhat těm nejnižším pudům, které v lidech vůbec jsou. A bude pokračovat i organizovaným nátlakem justiční junty, ať už je spontánní, nebo řízená.

Za druhé to povede k rozbití politického systému se všemi riziky následného vývoje. Za třetí bude pokračovat útok na parlamentní instituce a jejich legitimitu. A po tom, co se stalo ve Vojenském zpravodajství, útok na bezpečnost státu. Představa, že by ředitele CIA zatýkala jakákoliv jiná složka státní moci, je absolutně absurdní.

Měl by se do řešení politické krize razantně zapojit prezident Miloš Zeman?

Role Miloše Zemana je klíčová. A vůbec nejde o to, jestli řešení bude na půdorysu dosavadní koalice nebo na jiném. Není to vůbec podstatné. Jde o zachování základních atributů demokratického státu. Miloš Zeman musí jmenovat takového premiéra, který bude mít odvahu.

Celá kauza pro mě ukázala křehkost novodobé demokracie, kdy pod rouškou boje proti korupci se postupně likvidují zpětné vazby a mechanismy kontroly typické právě pro západní demokracie. Každá generace si musí svůj boj o svobodu vyhrát sama. Tato generace pod tlakem ztráty ekonomických jistot a v celkově turbulentním prostředí v Evropě tento svůj boj zatím prohrává.

Jak by teď měla postupovat ODS?

Neměla by bránit v žádném případě mnou naznačenému řešení, měla by se na něm naopak podílet. Měla by pochopit, že je fakticky v klinické smrti, přečíst si znovu můj kongresový projev a realizovat krizový scénář. Do svého čela postavit člověka, který zcela evidentně svojí morální integritou a dlouhodobými postoji přesvědčí veřejnost a pokusí se, ať už úspěšně, nebo neúspěšně, provést stranu složitým obdobím. Pro mě to v současném vedení ODS, a dávám jí tím polibek smrti, je Miroslava Němcová.

Nebyly by řešením předčasné volby?

Nejsem děd Vševěd a za své rady si v poslední době nechávám draze platit. V této situaci bych doporučoval pro mě mimořádný prostředek politického řešení a tím je parlamentní dohoda s ČSSD.

Pokud se bude soc. dem. tvářit, že se jí problém netýká, bude hnát situaci do předčasných voleb a bude té situace zneužívat, bude se podobat chlapcům z povídky Šimka a Grossmana „Jak jsem se učil kouřit“, kdy nakonec bylo jedno, kdo snídal a kdo se ráno postil.

Související články

Výběr článků

Načítám