Článek
Jak jste misi prožíval?
Šlo o mou šestou misi, počtvrté jsem byl v Afghánistánu a podruhé přímo na základně Bagram. Misi jsme zvládali velmi dobře až do toho 5. srpna, kdy došlo ke střetu naší jednotky, které jsem velel, se sebevražedným útočníkem.
Jak na to vzpomínáte?
Byli jsme v prostorech, kde jsme se už několikrát pohybovali. Já jsem byl zhruba ve středu celé patroly. K výbuchu došlo okolo šesté ráno v uličce, kde bychom útok sebevraha nečekali. Čekali jsme primárně nástřel z ručních zbraní. Všichni jsme byli výbuchem otřeseni, protože jsme nejdřív vůbec nevěděli, o co jde. Z prvotního šoku jsme se ale po chvilce oklepali. Ještě s jedním kolegou jsme běželi dopředu a zjistili jsme, co se stalo. Uzavřeli jsme celé místo a vše začali řešit, jak máme nadrilováno.
Jak daleko jste byl od výbuchu?
Byl jsem ve zlomu ulice, asi sedm osm metrů od posledního našeho mrtvého. Tlaková vlna výbuchu, protože jsem byl za rohem, šla jen kolem mě.
Druhý dopad byl po návratu do republiky, kdy se setkáváme s rodinami padlých vojáků. Máme si co říci, ale není to moc příjemné
Jak jste se s tím vším dokázal vyrovnat?
Možná to bude znít jako klišé, ale pokud to má člověk správně v hlavě nastavené, tak dělá to, co má, co ho naučili. Ověřil jsem si to i u druhého incidentu, kdy vybuchlo auto u naší kolony, ke kterému jsem dojel jako velitel pohotovostního týmu. Před misí jsme byli výborně připraveni i na podobný druh incidentu. A když se to stalo, tak jsme celá jednotka dělali, jak to máme nadrilováno, a vše jsme vyřešili velmi efektivně i rychle.
A jaké to bylo, když jste se vrátili na základnu?
Ze začátku bylo ještě dobře. Poté se incident hodně medializoval, ale já jsem se od toho oprostil. Hodně jsem se zaměřil na sebe a hodně jsem spal. Většina lidí to tam podle mého dojmu zvládala velmi dobře. Druhý dopad byl po návratu do republiky, kdy se setkáváme s rodinami padlých vojáků. Máme si co říci, ale není to moc příjemné. Uvědomil jsem si teď při těch setkáních, že jsem měl štěstí a druzí ho neměli.
Zleva Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek
Byl jste i u druhého útoku, kdy se atentátník přiblížil ve voze naplněném výbušninou k české koloně a odpálil se. Co jste tam dělal?
Přijeli jsme tam až následně s pyrotechniky a americkými tahači, abychom dostali pryč naše raněné a rozbité auto. Také jsme museli urychleně vystřídat jednotku, která byla při tom útoku, protože pro ty lidi je to psychicky náročné a je potřeba je odtamtud co nejrychleji dostat.
Jak to tam po výbuchu vypadalo?
Na místě výbuchu nic z útočníkova auta nezbylo. Nálož musela být velice silná, protože zbytky auta jsme nacházeli stovky metrů daleko.
A jak dopadl obrněnec MRAP?
Byl odhozený stranou a hodně ohořelý. Zadní náprava a věž byly silně poškozené. Nebyl schopný odjet, ale jinak byl kompaktní a dokázal posádce zachránit život.
V misi jste byl šestkrát. Nebyly ty dva útoky, které jste zažil, zlomem a už do mise nevyrazíte?
Mise je vrchol. Dokud budu voják bojového útvaru, tak mise bude priorita. Ale chtěl bych ještě rozšířit rodinu a je možné, že mě manželka zviklá. Ale ty incidenty na rozhodnutí znovu vyjet nemají vliv.
