Článek
Děti si skládají puzzle, další si kreslí a zbytek běhá po místnosti s právě složenými letadýlky. Vše vypadá, jako by byl svět v pořádku, ale není. Protože teprve v úterý skončil překotný útěk Sosnovských z jejich domu ve východoukrajinské Nikopoli v Dněpropetrovském regionu.
Manželé Olha a Vladimír museli útěk zvládnout i se svými deseti dětmi, přitom většina z nich je v předškolním věku. Za nový domov vděčí strojírenskému podniku Kuličkové šrouby v Kuřimi na Brněnsku, který rodinu přijal za svoji.
Na polskou hranici přijelo 150 ukrajinských sirotků
„Máme tři holky a pak se jako pěstouni staráme o čtyři chlapce a tři dívky. Všechny děti jsou naše vlastní,“ vysvětluje čtyřicetiletý Vladimír.
Tuhle velkou rodinu na den, kdy budou muset opustit domov, připravil. Každé z dětí, od čtyřletého Jegora po patnáctiletou Nasťu, mělo připravený batoh s oblečením a osobní hygienou. Každé si mohlo vzít hračku. Ale jen jednu.
Když rodiče rozhodli o tom, že je nutné odjet, děti jen vklouzly do bot, hodily na sebe bundy a ruksaky a vyrazily na vlak. Pak je čekala pětadvacetihodinová cesta z Nikopole do Lvova, následně sedmnáctihodinové putování třemi auty do Kuřimi, v níž dlouhodobě žije Vladimírův bratr Sergej. Pak ale přišel problém. Kam umístit tak početnou rodinu?
Ještě se podělí
Pomoc nabídla průmyslová firma Kuličkové šrouby, zaměstnávající přes sto lidí. „Využili jsme patnáct let prázdné administrativní patro naší budovy. Za týden jsme v něm vytvořili dvoupokojový byt. Byla to fuška. Všude byl prach, špína a pavučiny. Upravíme ještě další místnosti, abychom se mohli postarat o celkem pětadvacet lidí,“ uvedl Miroslav Ostrý z vedení společnosti. Pod zápisky z porady pohotově kreslí, kde vzniknou nové pokoje.
Česká centra pro uprchlíky jsou pod náporem, dochází i ubytovací kapacity
Do vybudování zázemí pro početnou rodinu se zapojila celá firma. Dvacet lidí najednou překotně měnilo kanceláře na byt. Další zaměstnanci zajeli dětem na Ostravsko pro dvoupatrové postele. Jiní uspořádali sbírku. Někdo přivezl pračku, někdo ledničku, oblečení a hračky nebo zajistil přikrývky. Pomohly i další firmy.
Bylo nutné opravit radiátory, položit nové podlahy, vymalovat. „Vlastně máme všechno. Ještě se o to, co jsme dostali, podělíme s ostatními,“ říká dojatě Vladimír. Ze všeho nejvíce se chce ale s rodinou vrátit co nejdřív domů.
Sosnovští se ale teď stali součástí firmy. Zatímco dole v hale hučí stroje a v jedné části budovy domlouvají manažeři vývoz šroubů do zahraničí, v té druhé tatínek Vladimír upravuje skříň a maminka maže další rohlíky pro hladové děti.
Firmy na jihu Čech nabízí uprchlíkům z Ukrajiny přes 800 míst
Sekretářka firmy současně ukazuje, kde budou další sprchy, někdo ze zaměstnanců právě přináší rodině čisticí prostředky, dva muži v montérkách už připravují další místnost k rekonstrukci.
Možná právě v ní vznikne ukrajinská školní třída. Učit by v ní měla ukrajinská paní učitelka, která už je mezi běženci na cestě do Kuřimi. Firma už má domluvenu zápůjčku školních lavic. Město případně zajistí učitelku češtiny.
„V případě Sosnovských je radnice jen v roli konzultanta. Pomůžeme a poradíme, kde bude třeba, ale firma péči o ně zvládá sama. Alespoň se můžeme postarat o další běžence. Zatím jich máme sto, ale čekáme další,“ doplnil Drago Sukalovský (STAN), kuřimský starosta.