Utajený vojenský objekt pomáhá zachraňovat životy

K tomu, aby to čeští lékaři zvládli, jim pomáhá i vivárium, pracoviště, o jehož existenci ve východočeském Hradci Králové nemá většina lidí ani ponětí. Lékaři se v něm učí operovat zranění z bojových linií na zvířatech. Třeba na prasatech, která se svou anatomií tolik podobají člověku.

„Vivárium bylo založeno v Hradci Králové již při tehdejší Vojenské lékařské akademii v 50. letech minulého století. S ohledem na tehdy panující studenou válku bylo zaměřeno na výzkum pro vojenské potřeby,” řekl Právu docent Jiří Páral, vojenský chirurg a současně děkan hradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

„Zkoumalo se třeba využití zbraňových systémů. Od té doby se přístup k výzkumu i experimentálním zvířatům naprosto změnil,“ dodal Páral.

Fakulta jako jediná v republice vzdělává budoucí vojenské lékaře, farmaceuty a záchranáře.

„Práci vojenských lékařů zná veřejnost například z válečných filmů. Ale praxe se od dob 2. světové války změnila. Lékaři už většinou nejsou spolu s vojáky v první linii, i když například v Iráku pracovaly předsunuté chirurgické týmy v kontejnerových operačních sálech. Dnes vojenský chirurg zpravidla pracuje ve vojenské nemocnici vybudované v týlu. To však neubírá na dramatičnosti situacím, do kterých se dostává, když mu vrtulníky přivezou zraněné,“ upozornil děkan, který sám strávil zhruba rok na misích v Afghánistánu a Iráku.

Lékař musí být připraven na specifické druhy zranění, s nimiž se v mírových podmínkách prakticky nesetká, zejména na mnohočetná zranění orgánů způsobená střepinami a nástražnými výbušnými systémy.

„Po určité období například působili čeští chirurgové jako jediní specialisté svého oboru v Britské polní nemocnici v Iráku. Armáda proto musí vysílat odborníky připravené po všech stránkách. A to se daří hlavně díky přípravě v rámci modelových operací,“ vysvětlil v kostce docent Páral.

Proti komerčním výzkumným laboratořím, v nichž se provádějí pokusy na menších zvířatech, zejména laboratorních potkanech, se v Hradci Králové provádějí operace například i na prasatech. Jejich anatomie se té lidské totiž velmi blíží. „Úroveň pracoviště musí odpovídat tomu, že zvířata budou pomáhat při poznávání skutečných lidských nemocí nebo poruch,“ ujistil vedoucí vivária Michal Pavlík.

„Přístup k nim je proto nadstandardní, čemuž odpovídá nejen pooperační, ale i předoperační péče. Chovatelé se snaží zbavit zvířata stresových situací, jsou zvýšené požadavky na hygienu, způsob ustájení a krmení,“ dodal Pavlík.

Docent Páral ví, že i bez vivária by možná dokázali lékaře teoreticky připravit. „Máme počítačové a technické modely, znalosti lze vyčíst z knih, ale nikdy to nepřiblíží realitu, jako když to za dodržení všech etických pravidel vyzkoušíme při operaci zvířete,“ zdůraznil děkan.

„V autoškole se také lze učit na trenažéru, ale jen na něm se řídit auto nenaučíte. Potřebujete sednout za volant a jet. Díky praxi, kterou tu lékaři a zdravotníci získají, budou v akci například vědět, čím začít. Když někde teče krev, nemusí to automaticky znamenat největší ohrožení života. To se může skrývat v poranění hrudníku, které nemusí být na první pohled patrné,“ dodává děkan.

„Prostřednictvím zvířete dokážeme modelovat úrazy a poranění,“ vysvětlil děkan unikátnost pracoviště, které tímto pomáhá zachraňovat lidské životy. „Operační výkony a techniky tu vidí nejen mladí lékaři, ale i studenti vojenské lékařské fakulty, což je důležité pro to, aby se v budoucnu dokázali orientovat ve válečné praxi, ale i v akutní civilní medicíně,“ ujistil děkan a upozornil, že podobně prakticky zaměřená je i výzkumná činnost ve viváriu.

„Například zde řešíme, zda jsou technika či nový operační postup použitelné i v humánní medicíně,“ uzavřel.