Článek
Žena v roce 1999 pracovala jako vedoucí odboru vnitřní správy pražského magistrátu. Druhá odsouzená v případu, Markéta Svobodová, působila jako právnička a hlavní městská matrikářka. I ona podala ústavní stížnost, o které ale soud ještě nerozhodl.
Žena začala být stíhána až 15 let po vydání rozhodnutí. Justice ji opakovaně osvobodila, po několikátém zásahu Nejvyššího soudu ji ale soudy uznaly vinnou. Ve své stížnosti namítala, že zjevným cílem trestního řízení, který ostatně ani nebyl státním zastupitelstvím v průběhu řízení zastírán, bylo vytvořit podmínky pro zrušení správního rozhodnutí za každou cenu a prosadit majetkové zájmy státu.
Senát Ústavního soudu v čele s Jiřím Zemánkem jí dal za pravdu s tím, že ženino odsouzení za maření úkolů veřejného činitele je v extrémním rozporu s důkazy. „Z odůvodnění rozsudku je sice zřejmé, jakého konkrétního jednání se měla stěžovatelka dopustit a že se tohoto jednání dopustila v souvislosti s výkonem své pravomoci. Důležitost úkolu, který při výkonu své činnosti zmařila a který by odlišoval danou situaci od běžného správního rozhodování státního úředníka, však již vysvětlena nebyla,“ upozornili soudci.
K odejmutí dítěte rodině musí být závažné důvody, připomněl Ústavní soud
Ústavní soud zdůraznil, že úřednice rozhodovala o odvolání ve správním řízení, jehož předmětem byla žádost o pokračování v řízení o vrácení státního občanství, nikoliv vydání osvědčení o státním občanství jako takové. Nejvyšší soud tvrdil, že její jednání není možné bagatelizovat, protože následkem bylo vydání majetku v hodnotě desítek milionů korun. Podle Ústavního soudu je ale takový výklad nesprávný. „Věcná nesprávnost správního rozhodnutí nemůže představovat sama o sobě naplnění objektivní stránky trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti,“ zdůraznil soud.
„Po úřednících na tomto úseku státní správy nelze vyžadovat, aby vždy dovozovali, jaké následky třeba i v podobě zásahu do práv jiných osob by jimi vydávaná rozhodnutí a osvědčení ve všech jednotlivých případech mohla mít. Po nikom, kdo je vybaven rozhodovací pravomocí, není možné vyžadovat absolutní neomylnost, pokud není při chybném rozhodnutí prokázán záměr či neakceptovatelný nedbalý, excesivní či svévolný přístup,“ dodal soud.
Czerninová opustila v roce 1945 Československo. Benešovy dekrety pak její rodinu připravily o majetek. Úřady vydaly v roce 1999 rozhodnutí, že Czerninová byla v době své smrti v roce 1965 občankou Československa. Potomkům hraběnky následně pozemkové úřady na základě potvrzení občanství Czerninové vydaly miliony čtverečních metrů lesů a další nemovitosti v jižních či západních Čechách, včetně například zámku ve Velichově na Karlovarsku.
Mobiliář za stovky milionů v zámku Opočno patří Colloredo-Mansfeldům, rozhodl soud
Policie se rozhodnutím o občanství Czerninové začala zabývat v roce 2013. Žalobci pak úřednicím vytkli, že změnily původní negativní rozhodnutí matriky Prahy 1 bez zjištění přesného a úplného stavu věci a ignorovaly některé dostupné dokumenty. Státní pozemkový úřad po uzavření trestní kauzy obnovil sérii restitučních řízení, ve kterých se úspěch restituentů zakládal na osvědčení o československém občanství Czerninové.
Czerninové mají několik rodových linií. Část rodu získala majetky zpět už na začátku 90. let a nynější spory se jí nijak netýkají.
Dědictví po hraběnce Czerninové se zřejmě vrací neoprávněně. Obvinili dvě úřednice
