Článek
Právo na začátku letošního roku upozornilo na několik případů, kdy se lidé marně domáhali výplaty pojištění hypoték, přestože se dostali do situace, kdy jim zdravotní stav neumožňoval dostát závazkům, a měli za to, že by pojišťovna měla plnit. Jenže se dozvěděli, že smluvní vztah je mezi jejich bankou a pojišťovnou a klient že nemá nárok se čehokoli domáhat. Podobných smluv přitom mohou být desetitisíce.
Tuto argumentaci podepřel i Nejvyšší soud (NS) s tím, že klienti nejsou oprávnění se výplaty domáhat, neboť jsou jen „subjektem“ pojištění. NS zdůraznil, že pojistnou smlouvu uzavřela pojišťovna v roli pojistitele, banka jako pojistník a klientovi připadla jen role pojištěného. Ten sice platí každý měsíc poplatek za pojištění, ale sám nemá na nic právo.
Jeden ze sporů nakonec došel až k ÚS. V případu šlo o klientku banky, která přistoupila k rámcové smlouvě mezi pojišťovnou a bankou patřící do stejné finanční skupiny. Jednalo se o Hypoteční banku a ČSOB Pojišťovnu. Když po několika letech splácení hypotéky nastala situace, kdy podle klientky, jež se stala po vážném onemocnění invalidní, měla pojišťovna doplatit zbytek úvěru, pojišťovna ženu upozornila, že po ní nemůže žádné peníze požadovat, protože na to má nárok pouze její banka. Banka ale po „své“ pojišťovně žádné peníze nechtěla.
Vada soudního rozhodování
Podle senátu ÚS se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ale justice pochybila, klientka se totiž kvůli postoji NS dostala do patové situace. Nemohla by totiž nic chtít po pojišťovně a zároveň by neměla jak donutit banku k uplatnění nároku u pojišťovny.
Jednou vyjevená pravda není pravdou navždy
„Situace na trhu s hypotékami se navíc vyvinula do stavu, kdy má dnes téměř každá banka poskytující hypoteční úvěry vlastní či majetkově provázanou pojišťovnu, a ztrácí tak vůči ní potřebnou motivaci k uplatnění pojistného nároku,“ upozornil Jirsa.
„Vystavení stěžovatelky do situace, ve které nemá možnost se jakkoli domáhat poskytnutí pojistného plnění z pojištění úvěru, je s ohledem na okolnosti zjevnou vadou soudního rozhodování a porušením ústavně zaručených práv,“ zdůraznil Jirsa.
Nová judikatura
Podle ústavních soudců neměl NS pouze odkázat na svoje starší rozhodnutí, ale posoudit situaci s ohledem na aktuální stav na trhu s hypotečními úvěry. Starší judikatura je totiž v této oblasti už ne zcela relevantní.
„V této souvislosti platí, že jednou vyjevená pravda není pravdou navždy, a nelze setrvávat na závěrech, které byly mezitím již společenským vývojem, zde propojováním bank s pojišťovnami, překonány,“ dodal Jirsa.
Případ se tak nyní vrací zpět k NS, který bude muset akceptovat rozhodnutí ÚS.