Ústavní soud se zastal exmanželky milionáře, která pro sebe žádá výživné 835 tisíc měsíčně

Manželé žili vskutku velmi nákladným životem. Luxusní oblečení, šperky či kosmetika, exkluzivní restaurace, přepychové dovolené, VIP zdravotní program. Jen za jídlo podle soudního spisu utráceli až 150 tisíc měsíčně, 100 tisíc měsíčně padlo na kulturní a společenské akce.

Když se vztah rozpadl, žena svého tehdy ještě manžela zažalovala o měsíční výživné 835 tisíc korun s tím, že od doby, kdy spolu manželé nežili, se její hmotná a kulturní úroveň výrazně snížila.

Okresní soud ženě částečně vyhověl a výživné stanovil na necelých 300 tisíc korun měsíčně. Odůvodnil to tak, že zatímco muž pracoval, žena zabezpečovala děti a domácnost. Po faktické odluce navíc nezůstala bez prostředků, měla měsíční příjem 50 tisíc korun a k tomu vlastnila několik nemovitostí. Soud také upozornil, že v případu nevzniklo společné jmění, protože manželé se domluvili na jeho podstatném zúžení.

Proti verdiktu se odvolali oba partneři, a spor tak putoval ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který pro ženin nárok neprojevil žádné pochopení. Podle jeho verdiktu výživné mezi manžely neslouží k zachování luxusního života ani společenského postavení. K tomu určil, že žena má zaplatit 4,5 milionu korun na nákladech řízení. Soud neobměkčila ztráta luxusního zboží ani prestiže a uvedl, že žena měla dost peněz.

Žena si pak podala stížnost k Ústavnímu soudu, v níž trvala na tom, že výživné mezi manžely nelze vyloučit u manželství, jehož hmotná a kulturní úroveň se vymyká běžným situacím. Její nárok nelze prý zlehčovat „zvykem na život v luxusu“.

A senát se soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem jí vyhověl. „Civilní soudy se musí vyvarovat situace, kdy jejich rozhodnutí vytvoří stav nerovnosti tím, že svévolně odepřou manželovi či manželce možnost mít zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň jako druhý manžel,“ vysvětlil Kühn ve verdiktu z tohoto týdne.

Soudci zkritizovali, že krajský soud se zaměřil jen na ženiny finanční poměry a vůbec je neporovnal s úrovní exmanžela. „Soud zkratkovitě odmítl požadavky stěžovatelky jako požadavky na život v luxusu, vůbec ale nevzal v potaz požadavek občanského zákoníku na zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů,“ připomněl Kühn.

„Důsledkem podobného odůvodnění bude pravidelně znevýhodnění žen, neboť právě ženy jsou typicky, byť nikoli vždy, v manželském svazku majetkově slabší a pečují o děti,“ vysvětlil soudce.

Kühn si pak ještě neodpustil rýpanec do ústeckých kolegů. „Život člověka z majetné společenské vrstvy nelze jednoduše zúžit na nákupy drahého oblečení, jak činí krajský soud. Soudci nesmí mechanicky promítat představy svého středostavovského života na potřeby osob z jiných společenských tříd,“ zakončil Ústavní soud.