Článek
Stížnost na zákon o důchodovém pojištění tehdy podal Krajský soud v Ostravě, který řešil případ muže, jemuž byl několik let předtím přiznán invalidní důchod ve výši 13 346 korun měsíčně. V letech 1985 až 2005 přitom měsíčně vydělával v průměru 68 635 Kč.
Záleží i na výdělcích a odvodech
Penze se mu zdála nízká, a napadl tak rozhodnutí o její výši žalobou. „Poukázal na skutečnost, že celková výše přiznaného důchodu činí pouze 19 procent z jeho příjmu, což nepovažuje za přiměřené hmotné zabezpečení,“ uvádí se v nálezu Ústavního soudu. Nelíbilo se mu to mimo jiné proto, že průměrná výše důchodu tehdy činila zhruba 44 procent hrubého průměrného příjmu.
Kysela: Otázku nároku na zvýšení penzí by měl rozluštit ÚS
Ostravský krajský soud mu dal za pravdu a podal stížnost k Ústavnímu soudu. Argumentoval mimo jiné tím, že příslušné části zákona jsou neústavní, protože při výpočtu penze poškozují lidi s vyššími příjmy. A ústavní soudci to uznali s tím, že tehdejší důchodový systém nebral dostatečný ohled na to, kolik lidé v životě vydělávali a současně odváděli státu do penzijního systému.
„Listina základních práv a svobod předpokládá existenci takového systému zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti v práci, který bude schopen poskytovat potřebným osobám přiměřené hmotné zabezpečení,“ konstatovali před 13 lety ústavní soudci.
Tato přiměřenost by podle nich měla uspokojovat nejen životní potřeby penzistů, ale i to, že lidé se jako plátci pojištění podílejí na vytváření zdrojů, ze kterých se penze vyplácejí.