Článek
Rod usiluje o vrácení majetku od začátku devadesátých let. Ve sporu jde o zámek Hrubý Rohozec v Turnově na Semilsku, lesy a pozemky. Dědička se majetku domáhá po Národním památkovém ústavu, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo po podniku Lesy České republiky.
Walderode přišel o panství v části Semilska, Jablonecka a Liberecka po druhé světové válce jako Němec na základě Benešových dekretů. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily, po komunistickém převratu v únoru 1948 emigroval a občanství se vzdal. Znovu se stal československým občanem v roce 1992. Zemřel v roce 2000.
Justice v kauze dospěla k závěru, že osvědčení o zachování československého státního občanství, vydané v roce 1947 ministerstvem vnitra, nesplňuje formální a obsahové požadavky. Je tedy nicotným aktem, který nemá žádné právní účinky. Walderode tak nesplnil podmínku zachování občanství, podstatnou při uplatňování restitučního nároku.
ÚS: Občanství z roku 1947 platí
Podle Ústavního soudu ale právě justice přístupem k občanství chybovala. „Ústavní soud shledal, že akt Ministerstva vnitra ze dne 16. 12. 1947 není nicotný. V restitučním řízení toto rozhodnutí o vrácení občanství již nelze přezkoumávat a je třeba z něj vycházet,“ konstatoval Baxa.
Ten také připomenul, že Kammerlanderová se v minulosti domohla restituce části majetku a byla v tehdejším sporu úspěšná i před Nejvyšším soudem.
„I když jako německý státní příslušník narukoval do wehrmachtu, nikdy nepovýšil z hodnosti vojína. Při práci jako tlumočník dle písemných svědectví napomáhal československým občanům. Písemná vyjádření více než desítky osob z let 1945–1946 hovoří o tom, že Walderode byl vždy antinacistického smýšlení, podporoval perzekuované osoby a hovořil česky,“ dodal Baxa.
Případ se nyní vrací na začátek a soudy musí pracovat s tím, že Walderode měl československé občanství.
Ústavní soud proti nenávistné kampani SPD nezasáhl
