Ústavní právník Preuss: Korespondenční volba může fungovat, v něčem je ale na hraně

Je korespondenční volba na hraně ústavnosti, jak tvrdí opozice? Funguje přece ve většině zemí Evropy.

Domnívám se, že minimálně v některých bodech je skutečně na hraně. Přináší mnoho otázek. Rozhodně neočekávám, že by se podvádělo nebo zneužíval systém, i když to tak někdo prezentuje. Může ale zbytečně rozdělovat společnost.

Jaká vidíte největší úskalí korespondenční volby?

Vidím tři hlavní - tajnost volby, její legitimitu a pak také otázku důvěry lidí v systém. Ohledně tajnosti voleb rozhodně nemám na mysli podezření na hromadná ovlivňování nebo podvody při sčítání hlasů. To se dá velmi dobře ošetřit, v zahraničí s tím mají bohaté zkušenosti. V praxi se stejně hlasy, které přijdou poštou, shromáždí ve volební urně, a není proto možné konkrétního voliče spojit s jeho hlasem. Problém je ale jinde. Někdo může, třeba za úplatu nebo pod tlakem v rodině, volit jinak, než by chtěl.

To se nejspíš děje i dnes. Volební lístky má většina lidí přece předem doma, může se nechat ovlivnit.

Určitě se to děje i dnes. Nakonec je ale člověk vždycky za plentou sám, kdežto na poště či u schránky může být pod dohledem. Nepředpokládám ale, že by to byl hromadný jev.

Pak je tu ale argument legitimity. Korespondenční volba by se měla týkat hlavně občanů, kteří jsou dlouhodobě v zahraničí a mají tam trvalé bydliště. Pro ty, kteří tam žijí přechodně, například pro studenty na Erasmu či ty, kdo tam krátkodobě pracují, bude zřejmě náročné vyřídit si administrativní záležitosti, aby mohli volit poštou.

Neměla by korespondenční volba být užitečná právě hlavně pro lidi, kteří vyjeli do zahraničí krátkodobě?

Myslím, že to už řeší ministerstvo vnitra. Zřejmě dojde k úpravě, aby změna dopadla právě na tyto voliče, ale pořád jsem k tomu skeptický. Ohledně argumentu legitimity: když někdo žije trvale v zahraničí, nevidím jako prioritu zjednodušovat mu volbu. Přece jen na něj nedopadají rozhodnutí politické reprezentace přímo jako na lidi, kteří zde žijí.

Pravda je, že ze zahraničí je dnes volba mnohem obtížnější, někteří lidé musí cestovat opravdu daleko. Na území České republiky máme jednu z nejkomfortnějších volebních sítí, volič stojí ve frontě maximálně pár minut. V USA v některých okrscích musí stát i šest hodin, aby vůbec mohli volit. Takové fronty se tvoří i na ambasádách.

Zmínil jste také otázku důvěry lidí v systém.

To mě zneklidňuje. Lidé, kteří se tématu věnují, vědí, že korespondenční volba může v praxi fungovat. Někdy je ale důležitější, jak se věci jeví, než jaké v reálu jsou. U nás máme obrovskou výhodu, že nikdo nezpochybňuje výsledky voleb a bez problémů se střídají vlády na základě volebních výsledků. Obávám se ale, že někteří lidé mohou nabýt dojmu, že se nyní narušuje systém, a může to u nich vyvolat nedůvěru ve fungování státu jako takového, a to je nežádoucí.

Pravdou je, že zavedením korespondenční volby nedojde k výrazné změně. Argumentace, že si tak chce vládní koalice zajistit volební hlasy, neobstojí sociologicky. I kdyby všichni lidé ze zahraničí volili strany vládní koalice, mělo by to vliv jen na velmi málo mandátů, a taková situace ani nikdy nenastane.

Korespondenční volba může naopak přinést víc hlasů opozici. Jejich voliči v zahraničí třeba nebyli v minulosti ochotni cestovat daleko na ambasádu, ale když to bude jednodušší, mohou se hlasy vyvážit. Ze zkušenosti nicméně víme, že hlasy ze zahraničí nikdy nic nerozhodly, protože je jich málo.

Proč se kolem návrhu dělá takový humbuk? Vypadá to, že opozice si korespondenční volbu zvolila jako téma kulturní války, přitom ve skutečnosti bude její vliv zanedbatelný.

Chápu, co říkáte, to téma skutečně ve společnosti rezonuje jako pokus o delegitimizaci voleb. A je naopak velká část voličů, která ze symbolických důvodů považuje za důležité, že se lidem v zahraničí volby usnadní. Je to pro ně otázka spravedlnosti.

A máte pravdu s tou kulturní válkou. To označení symbolizuje témata, která reálně nikoho příliš neovlivňují, ale velmi silně rozdělují společnost, i když nebývají zcela racionální. Pro politiky je pohodlnější řešit právě taková témata, než dělat například důchodovou či daňovou reformu, což je nesmírně složité. Takhle zaujmou určitý postoj a volič to ocení.