Článek
Stěžovatelka nesouhlasila s verdiktem krajského soudu, podle něhož měla platit za rozhlasovou produkci v provozovně, aniž by měla s asociací uzavřenou licenční smlouvu, a přitom hudbu veřejně produkovala.
Žena argumentovala, že rádio měla v prodejně její zaměstnankyně pro svoji potřebu. Rádio poslouchala, když zrovna v prodejně nebyli zákazníci. Upozornila, že do prodejny nikdo nechodil, aby poslouchal hudbu, ale aby si vybral kolo.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
S tím se soud ztotožnil. „Tato problematika je judikována i evropským soudním dvorem. Že si prodavačka pouští pro sebe rádio, není šířením díla. Zákazníci tam přece nechodí proto, aby poslouchali hudbu z rozhlasu, ale chodí tam nakupovat, tu kulisu ani mnohdy neslyší. Evropský soudní dvůr rozhodoval na příkladu italského zubaře, který měl v ordinaci puštěné rádio, ochranný svaz po něm chtěl také platit, ale k zubaři se přece nechodí poslouchat hudba,“ prohlásil soudce zpravodaj Stanislav Balík.
Měla platit přes 2000 korun
„Stěžovatelka zdůraznila, že z provozu zařízení nedosahovala jakéhokoliv přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu a souvislost s podnikáním,” uvedl ÚS, podle něhož jde sice o bagatelní spor, nicméně vyčetl krajskému soudu, že postupoval nepatřičně formalisticky a uložil ženě zaplatit 2093 korun.
Asociace sdružuje zhruba 400 zvukařů, jejichž autorská práva chrání. Většinu poplatků pro asociaci vybírá jiný kolektivní správce autorských práv – Intergram.
Spor bude znovu řešit krajský soud.