ÚS: České soudy nemohou uznávat zahraniční rozhodnutí o osvojení dětí homosexuály

V Česku registrovaní partneři dítě společně osvojit nemohou. Právní úprava preferuje manželské páry.

„Smí-li zákonodárce stanovit pravidla pro osvojování, zásadně také může bránit tomu, aby tato pravidla byla 'obcházena' prostřednictvím zahraniční právní úpravy, tedy osvojováním českých občanů či českými občany v jiném státě (a to obcházena nikoli pouze účelově, nýbrž např. i v důsledku toho, že případní osvojitelé v zahraničí nějakou dobu žijí),” stojí v nálezu.

Aktéry případu, který dospěl až k Ústavnímu soudu, jsou registrovaní partneři, Čech a občan Trinidadu a Tobaga, kteří žijí ve Spojených státech. Rozhodnutím soudu v New Jersey si osvojili dvě děti s americkým občanstvím.

Partneři pak u Okresního soudu v Nymburce požádali o uznání rozhodnutí. Obávali se totiž právních rizik a faktických komplikací při cestách do Česka s dětmi. Nymburský soud návrhu nevyhověl, odkázal na zákon o mezinárodním právu soukromém, podle kterého nelze uznat rozhodnutí odporující českému právu.

Případ pak dostal na stůl odvolací Krajský soud v Praze, který se obrátil na ústavní soudce. Podmínku souladu s českým právem pokládal za neústavní, protože neumožňuje justici uznat „faktickou a právní realitu”, poskytnout ochranu rodinnému životu a rozhodnout podle nejlepšího zájmu dítěte.

Podle krajského soudu nejsou neústavní česká pravidla pro osvojování v občanském zákoníku, ale pouze úprava v zákoně o mezinárodním právu soukromém, podle níž tato pravidla platí i pro účely uznávání cizozemských osvojení. Kdyby ÚS návrhu vyhověl, měly by české soudy v odůvodněných případech možnost cizozemské rozhodnutí uznat, pokud neodporuje „veřejnému pořádku”.

ÚS zaujal stanovisko, že případná změna právní úpravy přísluší zákonodárcům, nikoliv justici.

„Zákonodárce je totiž k řešení takových otázek, jakými jsou základní věci člověka jako biologického druhu, jeho života a jeho vztahů, tedy otázek rodiny, rodičovství a manželství, předurčen nejen lépe než Evropský soud pro lidská práva, nýbrž i než Ústavní soud samotný,” stojí v usnesení, které zmiňuje verdikty Evropského soudu pro lidská práva.

Ústavní soud rozhodl výraznou většinou. Odlišné stanovisko zaujali tři z 15 soudců, konkrétně Pavel Šámal, Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček.