Článek
Kritika se na Pence sypala zejména ze strany představitelů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archívu bezpečnostních složek, protože zveřejnění databází nerozlišuje mezi informátory a lidmi, které režim pronásledoval nebo kteří odmítli spolupráci.
Penc se proti tomu bránil tím, že ve svazcích se může kdokoli o komkoli dovědět, jestli o něj měla tajná policie zájem, a poté požádat ÚSTR o vysvětlení důvodu zájmu StB vůči dané osobě.
Podle verdiktu správního řízení ÚOOÚ se Penc zveřejněním osobních údajů včetně jména, příjmení, data a místa narození bez souhlasu dotčených osob nedopustil přestupku. Úřad se také zabýval stížností, že jej Penc předem o svém záměru neinformoval. I v tomto případě bylo správní řízení zastaveno, jelikož odpovědnost za přestupek zanikla.
Nejde o zásah do soukromí
„Zatímco v případě jiných veřejných databází může být použití osobních údajů zásahem do soukromí, v případě archivů a archivních informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem, nejedná se o zásah do soukromí,“ uvádí se ve spisu s tím, že například v případě komerčního využití dat by se už jednalo o protiprávní jednání. Informace soukromého charakteru byly přitom podle ÚOOÚ ochráněny.
Penc v souvislosti s verdiktem požádal ÚSTR o omluvu ve sdělovacích prostředcích, jelikož prý protiprávní jednání úřadu poškozovalo jeho jméno.
