Článek
Po roce 1998, když sbližování unionistů s Demokratickou unií počalo, byla vskutku jiná doba. Proti Zemanově a Klausově opoziční smlouvě se hodil jakýkoli klacek včetně angažování DEU, strany kdysi proslavené velmi břitkým jazykem její zakladatelky Aleny Hromádkové. Unie svobody se s DEU shodovala na kritice Václava Klause a jeho ODS - především z pravého úhlu. Majzlíka nakonec pozřela "revoluce" odstartovaná v roce 1997 Janem Rumlem a Ivanem Pilipem.
Výsledek sjezdu tedy působí poněkud paradoxně - místo avizované integrace US a DEU přišel rozchod s jejím někdejším předsedou. Druhou v zásadě dobrou zprávou pro US-DEU - Marešova partaj se tak stále jmenuje - byl projev šéfa ČSSD Vladimíra Špidly. Tento představitel strany, v nedávných dobách pro unii skoro ďábelské, nejenže vystoupil s velmi vstřícnými slovy, ale dokonce US-DEU zvěstoval světlou budoucnost. Z jeho vystoupení totiž vyplynulo, že jednak věří v samotnou existenci unie i po příštích sněmovních volbách a navíc by s ní docela rád uplichtil i příští vládní koalici - ODS a KSČM navzdory.
Odvážná slova v době, kdy se preference US-DEU pohybují plus minus v rámci statistické chyby. O pozici šéfa Petra Mareše vypovídá volba lídra kandidátky do Evropského parlamentu, kdy se rozhodovalo mezi dvěma nečleny US - Karlem Schwarzenbergem a Helenou Rögnerovou. Nezvolení bývalého hradního kancléře, Marešova favorita, svědčí o tom, že je unionistický předseda opravdu jakýmsi "antiklausem", jehož vliv na stranické kolegy je nepatrný. To však nepředznamenává, že by se v unii rodil nový šéf. Ve straně v současnosti žádný přirozený vůdce není a navíc usilovat o post předsedy US-DEU není příliš lákavé.
Republikové shromáždění US-DEU jen potvrdilo očekávání. Je lepší být pidistranou ve vládě než v opozici. Chápou to i představitelé stranických regionů více či méně napojení na vlivné ministerstvo pro místní rozvoj unionistického místopředsedy Pavla Němce. Majzlík, který by o všechny své výhody přišel tak jako tak, neměl co ztratit. Na sjezdech US už se stává tradicí ironicky hovořit o setkání historicky posledním. Ani o víkendu tomu nebylo jinak. Přes "komunikační strategii" Agenda 12 a mobilizující proslovy stranických špiček se nezdá, že by se unii blýskalo na lepší časy. Spíš to vypadá, že si unionisté dovedou dobře spočítat výhody současného vládního rozpoložení přesto, že jsou jen dočasné.
PRÁVO 8. prosince 2003