Článek
Pokusme se stručně rekapitulovat, co strana za svého krátkého života stihla všechno provést. Proslavila se především ve třech ohledech. Především se zformovala jako výraz bytostného morálního odporu vůči praktikám, které doprovázely činnost ODS. Založili ji bývalí Klausovi korunní princové, kteří byli naráz znechuceni tím, co předtím po celá léta pomáhali reprezentovat. Toto zázračné prozření bylo poněkud znehodnoceno tím, že odpadlé špičky ODS, kované v pravdě a lásce, nikdy konkrétně neprozradily, co se za jejich asistence vlastně konkrétně v ODS dělo. Tím si odpadlíci koledovali o to, aby se stali ještě o stupeň méně důvěryhodnými než samotná ODS.
Za druhé se unionisté prezentovali jako síla, která je schopna prosadit na naší politické scéně takové hodnoty, jako je schopnost vstřícné spolupráce, vzájemného naslouchání a dialogu. Právě to se stalo hlavním heslem, které čtyřkoalici posunulo jednu dobu dokonce do čela voličských preferencí. Skončilo to tím, že strany čtyřkoalice se rozhádaly mezi sebou, vyčetly si všechno možné i nemožné a pohádaly se, kdo za to může. Voliči se přiklonili k lidovcům.
A konečně za třetí se Unie svobody prezentovala jako strana odborníků. Bohužel se během krátkého života strana nestačila odborně vyprofilovat, takže situaci musel zachraňovat Petr Mareš, odborník na vědu a techniku, na lidské zdroje, na školství a školné, na udržitelný vývoj a hlavně na to, jak ze strany silné a ambiciózní udělat stranu nevolitelnou.
Dnes se odbornost Unie svobody omezuje na to, že strana na každý měsíc vyhlašuje obhajobu jedné abstraktní lidské ctnosti. I když ani nevím, který měsíc unionisté věnovali dochvilnosti a který čistotnosti, o účinku na voliče silně pochybuji. Nebude to platit ani na ty dochvilné a čistotné. xxx Nabízí se nerudovská otázka, kam s nimi. Také zde se rýsují v zásadě tři možnosti. Někteří politici Unie svobody zůstanou ještě dlouho ozdobou Senátu. Budou se tvářit, že stabilizují demokracii, když už nedokázali stabilizovat svoji vlastní stranu. Jenom doufejme, že pod jejich odborným dohledem na tom bude demokracie lépe než Unie svobody.
Druhá skupina zkusí štěstí ve volbách do Evropského parlamentu v příštím roce. Je to tak trochu podobné jako v případě Senátu. Když už se nedokázali se svoji politikou trvale udržet v Česku, pokusí se ji prosadit alespoň v Evropě. Také Evropa jistě bude potřebovat politiky morálně čisté, politiky vstřícné a kooperativní, politiky odborně zdatné. Štrasburk platí líp než Senát, euro má lepší zvuk než koruna, tak jaké cavyky. No a ti nejméně ambiciózní se prý chystají oslovit stranu Zelených a přeptat se tam na možnosti nějaké té recyklace. Zelení jsou na tom v preferencích zhruba stejně jako Unie svobody, ale mohli by do budoucna vykrýt prostor, který u nás zůstává zatím prázdný. Pokud se skutečně o něčem takovém uvažuje, měla by to strana Zelených avizovat dopředu. Přísun takových posil by rozhodně neměla před svými potenciálními voliči tajit. Už proto ne, aby dostali možnost včas se připravit na další pohřební řeč.
PRÁVO 24. listopadu 2003