Uměním proti válce. Výtvarnice z Chersonu učí ukrajinské děti online

„Chci mít hodně práce, abych tolik nemyslela na těžkou situaci u nás doma,“ přiznává 52letá žena, která umí velmi dobře česky. „Vždyť tolik dětí potřebuje podporu,“ zdůrazňuje.

Její program je nabitý od rána do večera. Jen hrstka žáků zůstala přímo v Chersonu, mnozí se přesunuli jinam. „Jsou v pětatřiceti zemích, počínaje Kanadou a konče Austrálií. O některých bohužel nemáme žádné zprávy. Nevím, co je s nimi,“ zalituje.

Jako ředitelka veškerou online výuku pro 500 svěřenců koordinuje. „Je to někdy obtížné, hlavně kvůli časovému posunu. Hodně si s nimi taky povídám, povzbuzuji je,“ pokračuje Julia, která má na starosti žáky od pěti do dvanácti let.

Zároveň stále působí na ukrajinské výtvarné akademii, kde vzdělává budoucí kantory. A jako profesorka musí psát i vědecké články. Činná je rovněž v České republice. „V Plzni máme skupinu pro ukrajinské děti. Umění je pro ně relax a terapie, velmi to potřebují,“ říká.

Na západ Čech uprchla s příbuznými krátce po vypuknutí války. Spolu s manželem, také pedagogem, byla společensky aktivní. Oba nesouhlasili s okupací Chersonu. Podle Juliiných slov je ruští vojáci nutili, aby přesvědčili své kolegy a další kantory a začali vzdělávat děti podle ruských osnov. „To jsme odmítli. Vydírali pak naše příbuzné,“ vzpomíná.

Právě proto se sebrala a s blízkými ze země odešla. Azyl všichni našli na evangelické faře v Přešticích. „Je to úžasné místo. Cítíme se tady jako doma. Lidé mají otevřená srdce. Dokonce nám zařídili pracovnu,“ radovala se.

Škola v Chersonu je poničená a vydrancovaná. „I když bylo město osvobozeno, pořád na něj padají bomby. Jedné školní budově chybí střecha. Vojáci odtud vzali vše, co potřebovali. Třeba kompletní výbavu fotografického ateliéru,“ nastiňuje. Podobně zpustošený je bytový dům, kde s rodinou žila.

Julia touží se na Ukrajinu vrátit. Věří, že se zase osobně setká se svými žáky. Stále je zapojuje do mezinárodních projektů. Například vymyslela výstavu Kreslím mír, pro niž shromáždila přes 2500 dětských kreseb. „Představili jsme ji už ve více než dvaceti zemích,“ vypočítává.

Spolupracovat začala s italskými umělci. „Vybraní žáci teď dokončují návrhy speciálního nábytku. Taky chystají svá výtvarná díla na Design Week v Miláně. Mám opravdu radost, že jejich práce je vidět,“ podotýká profesorka.

S povinnostmi jí pomáhá manžel Pavel, který nakonec do Přeštic rovněž přijel. „Jako učitel jsem nemusel narukovat. Podmínky pro výuku na Ukrajině nejsou vůbec dobré, v Čechách je to nesrovnatelně lepší. Jsem za to moc vděčný,“ pochvaluje si. Stejně jako jeho žena vede uměleckou školu. „Jakmile to bude možné, chceme se přesunout zase do Chersonu,“ shodují se partneři.