Článek
Vyznamenání převzala prapravnoučata za přítomnosti potomků rodiny Gersteinových, jimž předkové Čepkovi s nasazením vlastního života a celé rodiny poskytli útočiště.
„Hned jakmile jsme se zkontaktovali, navázali jsme spolu velice vřelý vztah,“ popsala při slavnostním aktu Franzin Gersteinová, která do Prahy zavítala z Kanady s širokou rodinou.
„Je to velice dojemné, když člověk vidí, jaké šikovné děti mají,“ uvedla prapravnučka Čepkových Alena Drmalová.
Příběh z války znala z vyprávění své babičky Evženie, jedné z dcer Čepkových. Na statku ve Volyni žila ještě se sestrou Emílií, Věrou a bratrem Rostislavem. Celou historii se však podařilo sestavit až s pomocí Gersteinových.
Gersteinovi vycházejí ze svědectví Musji Gersteinové, nyní Myrny Sandlerové, již Čepkovi ukrývali společně s jejím otcem Jehošuou, matkou Bejlou, bratrem Benzionem a tetou Jenny. Sandlerová je jediná z pamětníků ještě naživu.
Původně židovská rodina žila ve Volyni nedaleko ruských hranic. V roce 1939 byla oblast připojena k Sovětskému svazu, ale zásadní zlom nastal po nacistické okupaci v roce 1941, kdy byli Židé zavlečeni do ghett.
Překvapivý a šťastný objev. Dělníci našli ruiny mnichovské synagogy, kterou nechal zničit Hitler
V zimě ve stohu, potom v jámě
Poprvé o fous unikli smrti díky ukrajinskému policistovi, který je varoval, že se chystá likvidace ghetta. Rodina v noci uprchla a ukryla se na křesťanském hřbitově. Našli si legální práci v zemědělském družstvu, ale v roce 1942 se situace vyhrotila a devítičlenná rodina si musela najít úkryt.
Nejprve je ukrýval polský sedlák ve stohu, kde přečkali zimu. Pak je požádal, aby odešli, a doporučil jim hledat pomoc ve vsi Ozerany obývané Čechy. Březnové noci zabušili na vrata sedláka Čepka a podle výpovědi Sandlerové to bylo, jako by je „prozřetelnost na tohle místo dovedla“.
Řekli mu, že mají peníze na jídlo, ale hledají střechu nad hlavou. Čepek hned reagoval s tím, že se nemůže postarat o všechny, a část rodiny poslal za dalším sedlákem.
„Neříkejte mu, že už jsem schoval pět z vás, jen ho požádejte o azyl. On vám pomůže, je to dobrý člověk,“ měl říct a skutečně se tak stalo. Čtyři členové rodiny se schovali u sedláka Bubeníčka.
Pětici ukrýval Čepek nejprve na půdě stodoly, pak jim ale vyhloubil skrýš v zemi pod žlabem, kde přebývali deset měsíců. Zde musela rodina trávit i celé dny. Čepek jim tam nainstaloval lampičku a čas si krátili pletením, protože Čepkovi chovali ovce a vlny bylo dost.
Závěr pobytu popsala Myrna Sandlerová takto: „Jednoho únorového dne 1944 nám pan Čepek řekl, že venku slyšel rusky mluvící hlasy. Měl šestý smysl a pochopil, jaké nebezpečí hrozí, protože slyšel a všímal si věcí dřív než ostatní. Proto jsme se šli hned schovat.“
Pak ale požádal, aby rodina odešla, protože s příchodem Rusů se nebezpečí pro Židy ještě zvýšilo.
„Chápali jsme přesně, co tím myslel, protože jsme zažili pogromy,“ popisovala. Čepek s Bubeníčkem vybavili uprchlíky koni se saněmi a rozloučili se. Rok a tři měsíce do konce války byla prý pro ně těžká doba a bylo štěstí, že se jej dožili. Benzion na dříve pořízených nahrávkách vzpomínal, že nebezpečí Čepkovým hrozilo skutečně veliké. „Pokud by v okolí vešlo ve známost, že ukrývali Židy, místní by zavraždili všechny členy rodiny zachránců a jejich usedlost by vypálili,“ uvedl.
V kontaktu zůstávaly obě rodiny až do konce války. Při loučení s Čepkovými byly prolity potoky slz. Rodiny už se nikdy neshledaly. Gersteinovi se po tři roky zdržovali v uprchlickém táboře v Německu, kde otec rodiny zemřel. Po celou dobu však naléhal, aby rodina po sovětské okupaci opustila Evropu. Nakonec si v roce 1948 našla vlast v Kanadě.
Na své dobrodince nezapomněli, ale nešlo je vypátrat. Snažili se v 60., 70. i 90. letech, ale marně. Na inzeráty v českém tisku nikdo nereagoval. Teprve před pár lety přivedla náhodná stopa potomky azylantů do Krnova, odkud se podařilo dohledat příbuzné zachránců. Ale osobní setkání pak zase zhatil covid. Podařilo se ho uskutečnit až tento týden.
Vypálení Ploštiny nacisty připomíná obnovený památník za 151 milionů
