Ukrajinské děti si na spolužáky zvykly, slzy ale zůstávají

Rok od vzniku války chodí do mateřských, základních a středních škol v Česku 50 tisíc dětí ukrajinských běženců. Mnohé si ale válečné trauma nosí v sobě. O slzy stále není nouze.

Centrální metodická podpora ze strany ministerstva školství pro práci s ukrajinskými dětmi byla podle výzkumníků pro školy mnohdy nepřehledná a málo konkrétní. „K adaptaci nově příchozích ukrajinských žáků tak školy přistupovaly různě,“ uvedla vědecká ředitelka SYRI Klára Šeďová.

Jinými slovy každý ředitel si tento problém řešil po svém. Zatímco na jedné straně jsou školy, na nichž o ukrajinských asistentech výuky mohou jen snít, na jiných je dávno využívají.

Vědci upozorňují na to, že ředitelé věnují velkou pozornost sociální adaptaci malých uprchlíků, tedy jejich pocitům a psychickým problémům, přičemž adaptace na český školní systém je až „výzvou pro další období“.

Jenže pedagogové zdůrazňují, že to tak jednoduché není. Život pro ukrajinské děti není žádná růžová zahrada, přestože jsou od války daleko.

„Například uplakaná ukrajinská matka přivedla do školy plačícího syna. Zastřelili mu otce. Nebo ukrajinská holčička plakala, protože její babičku ve vlasti vyhodili z jejího domku ruští vojáci. Stala se z ní bezdomovkyně,“ řekla Právu ředitelka brněnské ZŠ J. A. Komenského Simona Pokorná, která má ve škole přes 120 ukrajinských dětí ve čtyřech speciálních třídách.

Podobné historky mohou její kolegyně, asistenti ve výuce a školní psycholožka sypat z rukávu. Tento týden řešili problém dvou bratrů; chlapec ze třetí třídy plakal, že chce zpět domů za rodinou na Ukrajinu, jeho bratr sedmák plakal, že z Brna od nových kamarádů nechce, a jejich matka plakala, protože nevěděla, kterému vyhovět. Nakonec odcestovali.

Přestože české školství chce po dětech více než ukrajinské, vnímají ukrajinské děti vzdělávací systém v ČR jako snadnější. Podle odborníků ze SYRI je to tím, že na ně mají učitelé nižší nároky s ohledem na jejich situaci.

„Jenže některé ukrajinské děti jsou stále nuceny chodit do dvou škol. Přes den do té naší, večer pak mají on-line výuku na dálku na těch svých, tedy na ukrajinských školách, což považujeme za naprostý nesmysl,“ zdůraznila ředitelka.

Zatímco výzkumníci ze SYRI se domnívají, že učitelé se po roce musí začít více věnovat akademické adaptaci ukrajinských dětí na český školní systém, musí přitvrdit ve výuce, chtít více povinností, zadávat více úkolů, pedagogové upozorňují na to, že to nebude tak snadné. Každé dítě se s válkou ve své vlasti a s jejími dopady potýká jinak.

Například v brněnské ZŠ J. A. Komenského mají pro ukrajinské děti samostatnou první, třetí, pátou a pak smíchanou sedmou třídu. S prváky není problém.

Prý hlavně řeší písmenka a počítání. Se sedmáky také větší problémy nejsou, protože jsou ve smíchaných třídách. Válka se nadále řeší hlavně u ukrajinských třeťáků a páťáků. „Z toho jasně plyne, že každý kolektiv a někdy i každé dítě vyžadují individuální přístup,“ zdůraznila Pokorná.