Ukrajinské děti mají konflikty i mezi sebou, může za to ruština

Ministerstvo školství eviduje 37 099 ukrajinských uprchlíků na českých základních školách. Podle údajů ministerstva vnitra je nicméně v Česku 47 890 Ukrajinců a Ukrajinek s dočasnou ochranou ve věku šesti až patnácti let. Mimo český vzdělávací systém tak zůstává necelá čtvrtina uprchlíků v odpovídajícím věku, ostatní se pak musí vyrovnat s výzvami, které nástup do nového prostředí přináší.

„Největší problém je začlenění do kolektivu. Často od ukrajinských dětí slýcháme: My tu nejsme nadlouho. Takové děti odmítají jakoukoliv pomoc a nechtějí se začleňovat, žijí s nadějí, že válka skončí a ony se vrátí domů,“ popsala Andriana Červená, která pracuje jako školní psycholožka na pražské základní škole Meteorologická a sama přišla před deseti lety z Ukrajiny.

„Dětem říkám: i když se vrátíte na Ukrajinu, bude pro vás výhoda, když budete umět česky, za pár let možná budete chtít studovat v zahraničí,“ popsala Červená. Tuto zkušenost potvrzuje i Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol a ředitel základní školy v Pečkách. „Jsou ukrajinské děti, u kterých dnes podle mluvy a psaného projevu nepoznáte, že se nenarodily v Česku. Jsou tu nicméně i žáci, pro které je doma na Ukrajině a co nejdříve by se chtěli vrátit zpět. Tam je výuka složitější,“ přiblížil Zajíc.

„Řada dětí musí také čelit propadu úspěšnosti. Vzdělávají se v novém jazyce, česká škola je také více interaktivní než ty ukrajinské,“ popsala Kristýna Titěrová z neziskové organizace META, která se kromě jiného snaží podporovat Ukrajince ve vzdělávání. Z jedničkářů se tak v novém prostředí snadno stanou čtyřkaři, dítě samo nebo jeho rodiče to pak mohou neprávem vnímat jako zklamání.

„Statistika neexistuje, ale šikanování ukrajinských dětí je poměrně časté. Výjimkou není ani situace, že je dítě z Ukrajiny naopak agresor, že se tímto způsobem ventiluje,“ dodala Titěrová.

Podle Andriany Červené se agrese některých ukrajinských dětí obrací proti těm rusky mluvícím, což paradoxně mohou být rovněž Ukrajinci, jen nejsou ze západu Ukrajiny, ale z východu. „Učíme je, že nemusí být všichni kamarádi, ale měli by spolu komunikovat a vycházet, mít k sobě lidský přístup,“ popsala Červená.

„Když někdo hledá podporu, určitě ji najde. My máme například internetový portál Do školy společně, kde jsou i doporučení, jak řešit šikanu,“ dodala Kristýna Titěrová. Materiály jsou v češtině i ukrajinštině, stejně jako třeba informační karty z dílny Národního ústavu pro duševní zdraví.

Děti hlavně zpočátku řešily například i zvuk sirén, které se u nás zkouší vždy první středu v měsíci a které v nich vyvolávaly vzpomínky na válku. „Pomoc psychologa vyhledají, až když jsou v krizi, to už je pozdě,“ zmínila Titěrová. „Netýká se to jen ukrajinské populace, psychických problémů přibývá mezi dětmi obecně. Dětských psychologů a psychiatrů je bohužel velmi málo,“ uzavřel ředitel Zajíc.