Článek
„Mlýn jsme koupili před devíti lety a od té doby jej rekonstruujeme. Část jsme začali i komerčně využívat. Když však začal ten ‚průser‘ na Ukrajině, rozhodli jsme se, že nabídneme pokud možno konkrétní pomoc. Odřekl jsem už zamluvená ubytování. Pochopili. Není to zde zatím příliš velké, ale i tak jsme bezplatný azyl mohli postupně nabídnout čtyřem rodinkám. Jsou z Oděsy, Kyjeva, Luhanska – a mimo maminek či babiček jsou to i penzisté a pět dětí ve věku od dvou do 17 let. Myslím, že si zde na Horňácku už trochu zvykli, stejně jako si na ně zvykají jejich domácí sousedé. A abychom se poznali ještě líp, rozhodli jsme se, že uděláme tuto akci, kterou jsem nazval Poznej svého UA souseda,“ řekl Právu bratislavský majitel mlýna Tomáš Horvát.
Jak se smíchem dodal, největší problém při „pracovní poradě“ byl, jaký vlastně boršč uvařit. „To je stejné, jako když my vaříme guláš. Co rodina to jiný recept,“ vysvětlil.
„Základ však musí tvořit červená řepa, rajčatový protlak, zelí, mrkev, brambory a pak samozřejmě maso. My jsme tentokrát zvolili jen hovězí. No a do hotového boršče ještě může každý podle chuti dát čerstvý kopr či nasekanou petrželku a také stroužek česneku,“ vysvětlila Právu Káťa, maminka dvou dětí ve věku tři a sedm let, která po náročné cestě z Oděsy přes Moldavsko našla v Javorníku také azyl.
Jako IT specialistka může pracovat online, takže už z mlýna odešla a bydlí v pronajatém domku v obci a vážně uvažuje, že zde zůstane. „Lidi mě tu už poznávají a Ahój, Káťo! slyším každou chvíli,“ dodává se smíchem.
Tato žena, stejně jako všichni další, kteří do Kománkova mlýna dorazili, mířili na samotu nad Javorníkem zcela cíleně.
„Nabídku ubytování jsem dal po začátku války na internet. Chtěli jsme ovlivnit v tom dobrém slova smyslu pár životních osudů lidí, kteří se dostali do neštěstí. Všichni, kteří se k nám dostali přes Rumunsko, Maďarsko, nemířili úplně do neznáma. Byli jsme s nimi v kontaktu, měli cíl, a to jim myslím taky hodně pomohlo,“ dodává Tomáš.
K ukrajinským hostitelům, kteří nakonec rozdali boršč zhruba stovce nových sousedů, patřil i pan Yurij, dědeček dvouleté vnučky a třináctiletého vnuka, jenž utekl z Oděsy s dcerou Annou. Doma se věnuje malování a velkou radost měl, když i v Javorníku dostal olejové barvy, štětce, plátno.
„Začal s malováním horňáckých námětů, Karpat a my bychom mu rádi časem uspořádali prodejní výstavu. Peněz moc nemají a s nataženou rukou rozhodně nechce nikde stát. Věřím, že se to podaří,“ dodal organizátor pohodové akce Tomáš.
I zde však byla některá tabu. „Před některými dětmi není dobré o válce vůbec mluvit. Zvláště před těmi staršími. Stres a strach, který v sobě nesou, je zahání před těmito možnými otázkami do samoty a dlouho jim trvá, než se pustí s někým do konverzace,“ poznamenal.
V oblasti už Ukrajince znají i z dřívějška. Přicházeli za prací i s rodinami do nedaleké Kordárny. Nově je padesátka uprchlíků i na javornickém hotelu Filipov.
„Mají ubytování zajištěno do 14. dubna, pak se musí vystěhovat, majitelka objekt potřebuje ke komerčním pobytům. Zprávy, které se k nám dostávají od sociálních pracovníků z kraje, jsou bohužel dost nejasné, a co s nimi bude pak, nevíme,“ řekl Právu starosta Javorníku Dalibor Procházka (Nezávislý), který také na „sousedskou párty“ přišel, stejně jako někteří další jeho kolegové z okolí.