Ujali se ho, okradl je. Propleskli ho a šli k soudu

Osmačtyřicetiletá žena se svým stejně starým partnerem nyní skončili před domažlickým okresním soudem. Státní zástupkyně spatřuje v jejich jednání trestné činy pokusu o ublížení na zdraví a omezování osobní svobody.

„Nejprve obžalovaná udeřila mladistvého nejméně čtyřmi fackami do tváře. Následně jej obžalovaný začal bít pěstmi do obličeje, až mu tekla krev z úst a nosu. Poté hocha vyzvedl do vzduchu, praštil mu hlavou o zárubeň dveří a pustil ho na zem,“ uvedla žalobkyně Marie Pekovičová. Dodala, že po útoku obžalovaní poškozenému svázali lepicí páskou ruce za zády, naložili jej do auta a odvezli na policii.

Muž se ženou se před soudem doznali, ale více se k tomu vyjadřovat nechtěli. Souhlasili také s tím, že zaplatí 25 tisíc korun, které po nich mladík požaduje za psychickou újmu.

Mladíka přitom před měsícem stejný soud potrestal za okradení manželů 11měsíční podmínkou a uložil mu nahradit způsobenou škodu v řádech desítek tisíc korun.

Obžalovaná Právu řekla, že se jednalo o jejího nevlastního bratra.

„Bylo mi ho líto. Jeho matka už neměla ani na jídlo a skončil by v děcáku. To jsem nechtěla dopustit, říkala jsem si, že on za to nemůže. Proto jsme se rozhodli, že se o něj budeme starat, a soud nás určil jako opatrovníky,“ líčila žena.

Hoch byl zpočátku naprosto bezproblémový. Dokonce se i polepšil ve škole. To se brzy změnilo. „Zjistili jsme, že si z naší karty během několika týdnů nakoupil přes internetové bankovnictví různé věci za více než sto tisíc a na účtu skoro nic nezbylo. Tohle byl naprostý šok. Čekali jsme od něho lumpárny jako u každého kluka v jeho věku. Vůbec nás nenapadlo, že by byl něčeho takového schopen. Starali jsme se o něj stejně jako o naše dvě vlastní děti. Dostával i slušné kapesné,“ sdělila žena.

Podle ní mladík ještě do poslední chvíle zapíral a vykrucoval se. „Čekala jsem alespoň omluvu, ale nic takového se nestalo. Když vám ještě lže do očí, těžko se udržíte. Holt dobrý skutek musí být po zásluze potrestán,“ uzavřela žena.

Domažlický soudce Jan Švígler původně poslal případ rovnou od stolu přestupkové komisi s tím, že se nejedná o trestný čin. Proti tomu brojila státní zástupkyně a Krajský soud v Plzni její stížnosti vyhověl. Rozhodnutí okresního soudu zrušil s odůvodněním, že důkazní situace není zdaleka tak jednoznačná, aby mohla být věc postoupena správnímu orgánu jako přestupek bez jejího projednání v hlavním líčení.

Podle Švíglera se ze strany obviněných jednalo pouze o nepřiměřenou výchovnou lekci, které předcházelo zavrženíhodné jednání mladistvého. „Není namístě tuto rodinnou záležitost eskalovat v rovině trestního práva,“ konstatoval soudce ve svém původním rozhodnutí.

Chování obžalovaných přitom nijak neomlouval. „Na druhou stranu je nutno uvést, že se oba obžalovaní ocitli v zátěžové situaci. Vedeni dobrými a šlechetnými úmysly nejprve poskytli chlapci pomoc a on je následně zásadním způsobem zklamal tím, že jim odcizil všechny finanční prostředky, a zneužil tak jejich dobrodiní,“ pokračoval soudce.

Podle něj napadnout hocha nebylo správné, avšak s přihlédnutím k okolnostem, které útoku předcházely, je nejspravedlivější reakcí na jednání obviněných postoupení věci pro přestupek. „Chlapci věnovali čas, přestože se sami starali o vlastní dvě nezletilé děti. Podali mu pomocnou ruku za situace, kdy mu reálně hrozilo, že skončí v ústavu. Místo vděku skončili okradeni. Tohle museli vnímat jako zradu, což vystihuje výpověď obviněné, která popisuje, že nejprve plakala a pak se vzteky neudržela,“ vysvětlil Švígler.

Za klíčový důkaz pro své rozhodnutí považoval soud znalecký posudek, podle kterého byla intenzita útoku malá a hoch žádné vážnější zranění neutrpěl. „Pokud by mu chtěli ublížit, použili by zcela jistě větší sílu, a především by ho obratem nevezli na policii,“ dodal Švígler. Případ soud odročil na srpen.