Článek
Ve vztahu k základním a středním školám je už opatrnější, i když její srdce zjevně bije na učitelské straně.
Možná si vzpomněla na svá provokativní slova z přelomu srpna a září 2002, kdy různá předvolební předsevzetí vzala velká voda. Přesto tehdy Buzková řekla: "Ve školství je dnes mnohem menší počet dětí než před několika lety a nic nenasvědčuje tomu, že v příštích letech bychom mohli očekávat zvýšený nárůst." Dodala, že k nápravě je také třeba vážně se zamyslet, kolik pracovníků ve školství je skutečně třeba. Připustila, že finance přicházející do kapitoly ministerstva školství jsou obrovské, ale platy pedagogických pracovníků nejsou dostatečné. Podle Buzkové musí zřizovatelé škol i hejtmani zjišťovat, jaký počet zaměstnanců je optimální, a uvedla: "Musíme vycházet i z toho, jak velké jsou obce a z jaké vzdálenosti je možné ještě do školy dojíždět."
Zaměstnanost je přesně to, co v nynější debatě zaniká a co například i odbory ve veřejné argumentaci pomíjejí. Radikální polistopadový pokles počtu žáků ve třídě z nějakých 35 dětí na 23 je nutno z hlediska kvality výuky zachovat. Je ale učitelská struktura v každé škole vyhovující? Nebo je možné místní přerozdělení úvazků, v jehož důsledku si kvalifikovaný kantor přijde na vyšší plat i při současné státní a krajské dotaci?
Počty státních úředníků vyhoněné v nedávných letech rozmařilým hospodařením se "chytře" berou jako základ pro budoucí snižování. Odboráři příliš neprotestovali, neboť v době zdánlivé hojnosti tím řešili kulatý čtverec růstu zaměstnanosti za současného zvyšování platů. Dneska je to možná i problém škol. Ekonomické hledisko při jejich provozování sice nemůže být ve vztahu ke vzdělanosti hlavní, ale zrušit je také nelze.
Pro Buzkovou je to dnes tabu - také proto, že nejvíc záleží na hejtmanech a radnicích - avšak i mlčení je názor.
PRÁVO 25. června