U největší poštovní loupeže pachové stopy nestačily

I proto, že kromě výpovědi jedné z pokladních stálo obvinění už jen na pachových stopách, které jsou nepřímým důkazem.

Případ je již promlčen. Pokladní Karel Molodčenko a Helena Baudyšová si 31. října 1997 kolem deváté večer při počítání peněz otevřeli okno i s mřížemi. K budově ale přijeli muži v nákladním autě, kteří se s pomocí žebříku dostali otevřeným oknem dovnitř.

„Jeden z nich mě strhl k zemi, spoutal mi ruce a dal mi na hlavu tašku. Ten druhý kolegu praštil tak, že začal naříkat. Po několika minutách nářek ustal a já jsem myslela, že je mrtvý,“ vylíčila přepadení u soudu v roce 2002 Baudyšová.

Lupiči pokladní svázali a do připravených tašek shrnuli peníze. Za pár minut bylo po všem, nakonec odjeli připraveným autem a náklaďák na místě nechali.

Ten kriminalisty zavedl k trojici podezřelých, která pracovala ve firmě vlastnící vůz. Našli totiž jak v autě, tak v místě loupeže pachové stopy.

Vinu se ale trojici mužů prokázat nepodařilo. Příbuzní potvrdili jejich alibi, že byli s nimi. Obžaloba navíc byla vystavěna hlavně na zmíněných pachových stopách a výpovědi Baudyšové. Podle soudkyně byla ale rekognice špatně provedena, protože vyšetřovatel této pokladní ukázal jen tři fotografie. Potrestáni nakonec tedy byli jen pokladní, kteří museli České poště každý zaplatit milion korun a další milion na úrocích.

Navíc byli vyhozeni z práce za porušení předpisů, peníze přepočítávali u otevřeného okna, měli odemčený trezor a alarm měli uložený v zásuvce stolu, místo aby byl zavěšen na krku. Případ byl po patnácti letech promlčený a policie lupiče nikdy nedopadla.

Není to první případ, ve kterém byli podezřelí zproštěni viny kvůli obžalobě vystavěné na pachových stopách. Velkou roli sehrály například v případě Lukáše Nečesaného, původně odsouzeného za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích v roce 2013.

Pachové stopy jsou nepřímým důkazem a podle Ústavního soudu to nepostačuje k uznání viny. Proti jejich používání v trestním řízení dlouhodobě vystupuje spolek Šalamoun. Ten upozorňuje, že na základě pachových stop mohou být ve vězení až stovky lidí.

Metoda identifikace pachových stop spočívá v tom, že vyšetřovatelé na místě sejmou například drobné částečky kůže či potu na speciální bavlněnou látku. Speciálně vytrénovaní psi pak tento důkaz porovnávají s řadou takzvaných pachových konzerv, mezi kterými je i odér podezřelého.

Podle etoložky Mileny Santariové z České zemědělské univerzity (ČZU), která se podílela na výzkumu spolehlivosti metody pachové identifikace u 22 policejních psů v roce 2013, by si vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci měli být vědomi toho, že pes není neomylný biologický detektor.

„Okamžitá schopnost psů komparovat pachové vzorky může být ovlivněna některými fyziologickými stavy, jako je například zdravotní stav nebo probíhající hormonální procesy. Prezentace psů jako naprosto spolehlivých prostředků může vést k nekritickému akceptování výsledků pachové komparace,“ poznamenala Santariová.

Podle ní může na psa působit i samotný psovod, pokud přesně zná pozici vzorku podezřelého. „Pokud zná přesnou pozici vzorku, je opravdu reálné nebezpečí, že učí psa orientovat se podle svých vědomě či nevědomě vysílaných signálů,“ řekla Santariová.

Psi totiž vycítí nepatrné změny v chování svého cvičitele a můžou na to reagovat. Někdy jde třeba jen o nepatrný pohyb očí. Jejich smyslové vnímání je totiž citlivější než u lidí, můžou se tak orientovat i například změnou rytmu schůze psovoda.

„Zorné pole některých plemen psů, jako například plemena německý ovčák, které je často používané na metodu pachové identifikace v Česku, je přibližně 250 stupňů. To je o 60 až 70 stupňů více než u člověka. Pes může nepatrným pohybem hlavy sledovat i prostor za sebou a reagovat na změnu v chování člověka, který je za ním,“ podotkla etoložka.

Ve zmiňovaném výzkumu ČZU s policejními psy byly použity dvě metody. Při první sice psovod znal pozici porovnávaného pachu v řadě, ale nevěděl, jestli má být ztotožněn s načichávacím vzorkem. Ze 40 porovnání byly výsledky správné ve 25 případech, ve zbylých 15 byly chybné.

„V osmi případech se jednalo o situaci, kdy psi označili shodu mezi vzorky, které shodný pach neobsahovaly. To je mnohem závažnější chyba, než když neoznačí shodu mezi souhlasnými vzorky. Při druhé metodě, kdy psovod znal pozici prověřovaného pachu, se z celkem 41 porovnávání chybovalo pouze v jednom případě,“ dodala Santariová.

Výzkum byl proveden před devíti lety. Podle mluvčí policejního prezidia Hany Rubášové policie v uplynulých letech zkvalitňovala metodu.

„Provádíme školení psovodů a dalších policistů s cílem zvyšování jejich odbornosti. Od roku 2016 probíhají rekonstrukce středisek provádějících metodu pachové identifikace. Součástí modernizace je mimo jiné zkvalitnění dokumentace průběhu porovnávání, která je jedním z důležitých faktorů posilujících objektivnost metody,“ sdělila Rubášová.

Pořádková policie také zvyšuje počet psovodů a služebních psů. Těch je momentálně využíváno pro metodu pachové identifikace zhruba 40.