Týraný třínohý Ben měl infekci od potkanů. Opět důvěřuje lidem

Jednou z hlavních potěšitelných zpráv loňského roku byla ta, že třínohý, bezocasý německý ovčák Ben začal po třech letech znovu chodit mezi lidi, tedy k návštěvám, které za pejsky přicházejí.

„Zázrak se stal u našeho Bena. Na to jsem čekala dlouhé tři roky. Beník o vánočních svátcích opustil svou ulitu a přijde i k návštěvám. A hlavně, přijde i do přední části naší Kouzelné chaloupky, tam se nikdy neodvážil. Lehne si u mě u stolu a nechá se drbat a mazlit,“ radovala se zakladatelka domova Volková.

Přestože není ještě vše úplně ideální, překonání nedůvěry k lidem je u týraných psů obrovským pokrokem.

„Stále má své dny, kdy nevyleze a štěká na neexistující ocas. Ale doufám, že pomalu a jistě vše překonáme,“ věří Volková.

Kdyby Ben a řada dalších psů v domově v Hamru mohli mluvit, vyprávěli by o lidské krutosti hodně dlouho. Bena zachránili před třemi roky z útulku v obci Pchery ve Středočeském kraji, který, jak říká Volková, byl v podstatě psím koncentrákem.

„Naštěstí už byl tento koncentrák zrušen. Psi tam jedli z misek společně s potkany. Když si Beník poté, co se dostal do útulku jako štěně, poranil přední nohu, dostal do ní od potkanů infekci, kterou neléčili, a nakonec mu museli nohu amputovat. Ben takto živořil šest let zavřený v kotci bez možnosti proběhnutí. K nám ho přivezli v zoufalém stavu. Měl i několikrát zlomený ocas a šílel bolestí, takže u nás následovala amputace také ocasu,“ popisuje Volková.

„Je jasné, že to i psychiku psů ohromně poznamená a musí se na ně opravdu trpělivě. Není jednoduché získat si zpět psí důvěru. Někdy to trvá roky,“ podotkla Volková.

Z počátku bývají někteří týraní psi natolik vystrašení, že útočí na své okolí. Tak jako v případě jednoletého křížence Matyáška, který přišel do dočasného domova v Hamru v polovině prosince. Ošetřovatelky si musely brát matraci před nohy a na ruce odchytové rukavice, aby je nepokousal.

„Po deseti dnech mi najednou z ničeho nic skočil do náručí. Začíná chápat, že všichni lidé nejsou zlí,“ děkovala za zázrak Volková.

Vysvětlila, že Matyáška a dalších pět psů nechali majitelé v takzvaném domě hrůzy a odstěhovali se.

„Všichni byli prochladlí, hubení, hladoví, zablešení a špinaví, bez vody a jídla. Majitel mlátil svou ženu i všechny psy,“ dodala Volková.

Týraní i nemocní psi zažívají v Hamru nejšťastnější období života. Zaměstnávají Volkovou i brigádnice v podstatě každý celý den a po celý rok. Ty s nimi jezdí na vyšetření, ošetřují jim rány a záněty, provádějí rehabilitaci, podávají léky a samozřejmě je berou na procházky. Mají i přátele, kteří chodí psy pravidelně venčit.

Domov v Hamru založila Volková před devíti lety a počet zubožených psů, o které se postarala, je 130.

Asi dvě třetiny svěřenců si osvojili po několikaměsíční péči a léčení noví majitelé. Staří a těžce nemocní psi pak zůstávají na dožití.

„Když přijde jejich čas, vyprovázím je ve svém náručí za duhový most. Už jsem jich vyprovodila 41. Umírají s pocitem, že nejsou všichni lidé zlí a měl je někdo rád,“ dodala Volková.