Článek
Ohledy na Turecko mohou totiž podle ODS rozředit mnohé ty pro ni nepřijatelné konfederální a federální tendence, které se v Unii prosadily a dále prosazují. Zahradil otevřeně mluví o potřebě "vícerychlostní" Evropy, v níž jsou některé části - stát od státu -spojeny více a jiné méně. Turecko je nadějí ODS - má se stát brzdou prohlubování společných prvků: zahraniční a bezpečnostní politiky, obrany, ochrany základních práv a životního prostředí a také právního systému a soudnictví.
Postupné prohlubování prvků společných všem zemím prosazuje většina států i europoslanců, byť různou měrou. ODS je ve svém postoji ve výrazné menšině, spolu s několika britskými a skandinávskými stranami a s krajní levicí i krajní pravicí. Smyslem integrace není ale superstát, jak se obává ODS, nýbrž posílení suverenity občana, regionů, a také ochrana a rozvoj kultury jednotlivých evropských etnik (etnických národů). Je pravda, že se tím oslabí působnost vlád a parlamentů jednotlivých členských států. Bruselský socialismus tomu říkají v ODS.
Tato strana tvrdí, že by stát ztrácel suverenitu. Ale cožpak není základní svrchovanost člověka a občana, který její části - po diskusi s jinými - deleguje na obec, kraj, stát a Unii a v budoucnu možná na nějakou z gruntu reformovanou OSN? Vždy přece půjde jen o podíl jednotlivých působností. Brusel a Štrasburk na sebe strhnou jen tolik pravomocí (a moci), kolik jim evropští občané v referendech nebo prostřednictvím svých parlamentů a vlád svěří.
Zájmy občanů jednotlivých států se příliš neliší, všichni chtějí vidět každodenní rozhodovací činnost co nejblíže místa, kde žijí, a zároveň být občany Unie, které je nejen tržně konkurenceschopná, ale dokáže i jako celek chránit jejich zájmy. Lze doufat, že to bude i zájem Turecka a jeho občanů. Že Turci, opatrně, jak jim velí jejich postavení, budou i z pozice vyjednávajícího kandidáta prosazovat hlubší integraci Unie. A hlavně, že udělají v příštích letech vše, aby se jejich země stala plnoprávným členem plnokrevné, řekněme konfederální, Evropy.
Turecko asi ani očekávání ODS, že se stane trojským koněm, nesplní. Má opačný zájem než Řekové, kteří podle Homéra vpašovali do starověké Troje dřevěného koně. Nechce Evropany ovládnout, nýbrž žít s nimi ve společných podmínkách hospodářských, politických i sociálních. O "vícerychlostní" Evropu budou mít Turci menší zájem, než ODS doufá, protože by to znamenalo, že na cestě k integraci, k právnímu a sociálnímu postavení svých občanů a také k hospodářské prosperitě by byla Turecku vyhrazena rychlost nejmenší, ba šnečí.
Já si myslím, že v ODS už i vědí, že brzdou evropské integrace Turecko nebude. Musí ale dále přesvědčovat konzervativní část české společnosti, která nemá ráda Turky, že se euroskepticismu nevzdává. A sama musí projít vývojem, jímž kdysi prošel Švejkův hospodský Palivec. Tento tržně založený podnikatel měl k Turkům aspoň neutrální vztah, v hospodě mezi svými hosty nerozlišoval. Nu což, ODS na to má deset let.
PRÁVO 18. prosince