Článek
Armádní speciál Tu-154 přivezl celkem 94 lidí, z toho 22 Slováků. Události posledních dnů na palubu letadla svedly jak turisty, tak i rodiny, které žijí v Libanonu dvě desítky let. "Bylo to otřesné a strašně psychicky náročné. Všude hoří ropa, jsou zbořené mosty, vybombardované elektrárny," řekla Petra Karoutová. V Libanonu žije 22 let. Je v domácnosti. Do Česka přijela za příbuznými. "Mám tam stále ještě manžela. Tak doufám, že brzy opraví letiště, abych se mohla vrátit zpět," tvrdí.
Stejně uvažuje i Slovenka Dana Chamyová. V Libanonu žije 14 let. Je učitelka a v místních školách studují i její děti. "V Bejrútu je velmi špatná situace a pořád se to zhoršuje. Vůbec jsme netušili, kam ty bomby padnou. Museli jsem utéct," řekla novinářům. I ona si je ale jista, že se vrátí.
Podobně popisuje situaci také Sylva Kejrová s rodinou. "Koupili jsme si dovolenou na tři týdny, ale tohle jsme nečekali. Když jsme to poprvé uviděli v televizi, tak jsme tomu nechtěli uvěřit. Ničit tak krásnou zemi, celou infrastrukturu, a to vlastně kvůli ničemu. Umírají tam úplně zbytečně obyčejní lidé," řekla. Přímo v Bejrútu byla podle svých slov svědkem bombardování.
Česká a slovenská diplomacie spolupracovaly
Evakuaci českých a slovenských občanů zajišťovalo české velvyslanectví v Bejrútu a slovenské velvyslanectví v Damašku. Skupina Čechů ráno vyjela autobusem z Bejrútu do syrského města Lázikíja, odkud byl plánován odlet. Po vlastní ose se do města dopravila další skupina Čechů. Z Bejrútu tam ráno odjela také skupina Slováků, matky s dcerami. Dorazilo i několik Slováků z Damašku. Přesun z Libanonu do Sýrie trval deset hodin, vlastní let armádním speciálem pak 3,5 hodiny. Na většině pasažérů proto byla patrná velká únava.