Tuhý: Bratislava není žádná trafika

Samozřejmě jsem zaznamenal tento typ reakcí. Policejní prezident je funkce, která slouží státu a pracuje se spoustou informací. Stát musí mít pro takové lidi náhradní program. Tady historicky neexistoval, přitom všude ve světě je běžné, že lidé z bezpečnostních sborů odcházejí do různých struktur, kde jim stát umožňuje se dále rozvíjet. Diplomacie se nabízí jako jedna z alternativ. A když se podíváte, spousta kariérních diplomatů jsou bývalí příslušníci policie a armády či zpravodajských služeb. Takže hovořit o trafice mi přijde velmi neprofesionální a neobjektivní.

Jednoznačně to vylučuju. A ani neodcházím z důvodu špatné práce, ale proto, že jsem se rozhodl téměř před koncem svého mandátu zvolit novou formu uplatnění a cítím to tak.

Přicházel jsem v nestandardní situaci, kdy zde bylo dvojvládí. Nezůstal tady žádný z náměstků a bylo potřeba začít fungovat i s novým ministrem vnitra (Milan Chovanec z ČSSD, pozn. red.).

Stal jsem se policejním prezidentem v dubnu 2014, začal jsem budovat svůj tým a hned jsme se dostali do prvních kolizí.

Ekonomika nebyla moc dobrá a dalším mementem byla tragédie v Uherském Brodě (vyšinutý muž zastřelil v únoru 2015 legálně drženou zbraní osm lidí a poté spáchal sebevraždu, pozn. red.) a také ten velký výbuch ve Vrběticích na Zlínsku (v říjnu a v prosinci 2014 vybuchly sklady s municí, vyžádaly si dvě oběti, pozn. red.).

To byly dvě věci, které rozkolísaly situaci kolem policie, kolem funkčnosti kontrolních mechanismů a kolem nastavení prvosledových hlídek. Bylo to poprvé, kdy jsme museli ukázat veřejnosti, že se nevyplácí snižovat početní stavy bez ladu a skladu.

Rok 2015 nám přinesl další novou zkoušku. V minulosti se tady slavnostně řezaly závory na státních hranicích při vstupu ČR do schengenského prostoru. Pohraniční policie tehdy úplně vymizela z policejní mapy. Byla nahrazena cizineckou policií, která by měla primárně řešit pobytovou kontrolu a dohled uvnitř země.

Zatímco jiné okolní země zakomponovaly pohraniční útvary do pořádkových jednotek tak, aby v případě znovuzavedení hraničních kontrol mohly být znovu použity, to u nás chybělo. Byl jsem toho velkým kritikem. No a přišla velká migrační vlna do Evropy. Dostali jsme tedy více tabulkových míst a mysleli jsme si, že máme problém zažehnán.

Jenže do toho přišla změna bezpečnostního klimatu v Evropě, teroristické útoky v některých zemích, v Belgii, Francii, v Německu, ve Velké Británii. Museli jsme v rámci ČR určit, co jsou tzv. měkké cíle. Dnes naše skupina, která se jmenuje Podpora, pracuje bez přestání od prvního teroristického útoku a soustřeďuje informace o všech aktivitách, kde je větší kumulace lidí. Dnes už je to standard, ale tehdy se to muselo nově vybudovat.

Připravili jsme program, jak reagovat v rámci tzv. semaforu, tedy stupňů ohrožení v Česku. Vláda následně rozhodla o tom, že se Česká republika po těch útocích dostala do prvního stupně ohrožení terorismem, a od té doby jsme v něm stále.

Nesnížili jsme ho, protože to, co se dělo a děje stále kolem nás, nám to neumožňuje. Jsme v některých momentech povinni držet nepřetržitě některá opatření, ať už to jsou mezinárodní letiště, obchodní centra, či velké společenské akce, církevní svátky, či komunitní akce, kde se policisté pohybují s dlouhými zbraněmi, aby tam nedocházelo k bezpečnostním incidentům. Například Pražský hrad byl sice terčem recesistického útoku, kdy tam byly vyvěšeny červené trenýrky, ale pořád to byl incident, který ukázal určité slabiny.

Bylo potřeba zesílit ostrahu, zefektivnit způsoby technického zabezpečení, a to nejen Pražského hradu, ale třeba různých zastupitelských úřadů či míst, která jsou součástí kritické infrastruktury. Spousta těchto věcí vyžaduje zvýšenou aktivitu, proto jsme znovu otevřeli téma navyšování počtu policistů. Dostali jsme nové úkoly, které nelze plnit, pokud nebude dostatečná kapacita v policii.

Neříkám, že budeme mít plné stavy, protože nábor k policii a obecně k bezpečnostním složkám je velmi složitý. Ekonomika země se vylepšila a trh práce nabízí spoustu jiných možností. A u bezpečnostních sborů jsou limity v podobě platů.

Za pět let, co jsem v Praze, se nám povedlo vrátit policistům to, co jim bývalé vlády odebraly, protože jako jeden z nejhorších faulů považuji to, že si někdo dovolil sáhnout na platy příslušníků ozbrojených složek. Jsem ale rád, že se nám to podařilo nejen vrátit, ale dnes i každoročně ty platy navýšit.

Ano. Přál bych těm, kteří o tom rozhodovali, aby byli konfrontováni s reakcí těch policistů v momentu, kdy jsme jim to oznamovali. Já tehdy sloužil jako ředitel policie v Moravskoslezském kraji. To nepochopení tam bylo jednoznačné. Odcházeli ti nejlepší lidé, protože je jinde zaplatili.

Bylo to v té době a policie tehdy dostávala skutečně hodně na frak. Pokaždé, když se k tomu vrátím, tak jsem opravdu velmi naštvaný.

Tam asi narážíte na situaci kolem slučování dvou útvarů kriminální policie - ÚOOZ a ÚOKFK (protikorupční policie, pozn. red.) - do nově vzniklé Národní centrály proti organizovanému zločinu. Samozřejmě nerad na toto období vzpomínám, protože jasně ukázalo, jak moc může vstoupit do takovéto bezpečnostní problematiky politika.

Pro mě je teď důležitá jedna zásadní věc. Je to čtrnáct dnů, kdy jsem absolvoval setkání policejních šéfů z celé Evropy i mimo ni v rámci Europolu. A zazněla tam velmi hlasitě jedna věc, a to, že Česká republika přizpůsobila svou organizaci tomu, co dnes žádá prostředí zabývající se bezpečností. A tím je cílení na organizovaný zločin z jednoho místa. Devadesátá léta jsou dávno pryč.

Ano, ztratili jsme i spoustu dobrých lidí, to nezpochybňuji. Neříkám, že vše, co se kolem komunikace té organizační změny odehrálo, bylo úplně v pořádku, a že bych to v některých věcech neudělal jinak. Ale my jsme díky té účelové hysterii moc prostoru na to neměli.

Chci se ohradit proti tomu, co někdo ještě stále tvrdí, že ta organizační změna měla dopady na prověřované kauzy. V žádném případě! Vždyť od počátku jsme jasně řekli, že vybrané kauzy, které byly terčem možných rizik a ohrožení jejich realizací, byly i s týmy přesunuty mimo strukturu NCOZ a do současné doby takto pracují.

Jsem přesvědčen o tom a věřím, že nový policejní prezident vrátí tu problematiku tam, kde má být, až ty kauzy skončí. Že se ti lidé, kteří do toho útvaru patří, vrátí. A budeme tady mít normální funkční útvar a žádné vybrané skupiny lidí, kteří by měli mít nějaký zvláštní režim.

Dnes se spousta věcí řeší na úrovni krajských státních zástupců a tam není žádný problém. A co se týká obou vrchních státních zastupitelství, tak si myslím, že se ty pachutě postupně odbourávají.

Zůstává před námi dokončení velkého projektu revitalizace velkého policejního areálu v pražské Zbraslavi, kde chceme postavit moderní kriminalistický ústav. Jsem přesvědčen, že další projekty typu profesionalizace řidičů povedou k tomu, že naši četníci budou schopni konkurovat lidem, kteří dnes ujíždějí.

Věřím, že se nám také podaří dokončit přezbrojení policie, koupit dva vrtulníky pro Útvar rychlého nasazení a tím přestaneme být závislí na armádě. Tyto projekty jsou dnes připraveny.

Zatím se daří na tyto projekty peníze sehnat. Shodou okolností nákup vrtulníků by měl jít do čtrnácti dnů do vlády, stejně tak situace kolem výstavby kriminalistického ústavu a zázemí NCOZ ve Zbraslavi je také v programu dlouhodobého financování.

Jsou ale i věci, které nás trápí, třeba nedostatek lidí z náboru. Je na jednu stranu velmi pozitivní získat tisíc nových tabulkových míst pro příští rok, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že ten nábor není tak silný, jak byl v některých letech, kdy bylo na trhu práce problém sehnat místo. Ale nebudeme snižovat nároky na fyzickou a psychologickou připravenost ani na zdravotní stav.

Pro nás je důležité, aby policista byl schopen odolat zátěži, kterou ve službě má.

Jsme stále nejlépe obsazený bezpečnostní sbor, máme 96 procent obsazenosti. Když se podíváte na kteroukoli firmu, tak 96 procent pro každého znamená, že jsou téměř plní. U nás to znamená, že v jednotlivých regionech chybí řádově desítky lidí, což není moc.

Problém máme trochu v Praze, kde nám chybí přibližně 300 lidí. Statistiky ke konci roku nám ale ukazují, že už více policistů přibíráme, než kolik je odchodů. Přibližně tedy celkem aktuálně chybí 1800 policistů.

Určitě je i spousta dalších věcí, například průtahy v dodávkách materiálů pro policisty, kde jsme byli limitováni byrokracií. Za nedokončenou nedoj věc považuji i odbřemeňování administrativy. Měli jsme zjednodušit i úkony v oblasti trestních řízení, zjednodušit administrativu, ale to je věc, která se zatím nepovedla, především na těch základních útvarech.

Za celou dobu jsem ze strany politiků necítil žádné nestandardní věci, které jsou známé z jiných zemí. A nezaznamenal jsem ovlivňování vyšetřování té kauzy.

Takové výroky nekomentuji. Podpořil jsem ten tým v tom, že byla dostatečná opatření, aby ten případ byl řádně vyšetřen bez jakýchkoli vlivů a tlaků. A myslím si, že to probíhá tak, jak má.

Odpověď je jasná. Loni na podzim se ve veřejném prostoru začaly masivně objevovat informace o tom, že bude tendence vyměnit policejního prezidenta. Samozřejmě jsem si v tom chtěl udělat jasno. Vedl jsem nějakou diskusi, ale nedostal jsem žádnou konkrétní odpověď. V té době jsem tedy začal přehodnocovat, jak dlouho ještě u policie budu, pokud nebudu mít důvěru.

Po nástupu ministra Hamáčka jsem se s ním na toto téma začal bavit a vnímal jsem, že už v té době vláda činila nějaké kroky k tomu, že se schvaloval návrh na mou pozici velvyslance ČR na Slovensku. S ministrem jsme se domluvili na tom, že je samozřejmě na mně, abych se rozhodl.

Nebyl jsem nikým tlačen, abych odcházel, ale rozuměl jsem tomu, že asi taková potřeba tam na začátku byla. Tudíž jsem řekl, že bych rád dokončil svůj mandát, což je do dubna 2019, nebo minimálně alespoň do doby, než se splní úkoly stanovené pro letošní rok. Musím ale říct, že jsem se sám zajímal o tu pozici, která se uvolnila po předchozí velvyslankyni Livii Klausové.

A protože se situace vyvíjela tak, jak se vyvíjela, tudíž jsem letos na podzim o tuto pozici projevil zájem a aktivně se začal připravovat.

Začal jsem vnímat různé diskuse mimo mě o tom, že by se měl policejní prezident vyměnit, tak jsem se chtěl o tom ubezpečit. A s ministrem Hamáčkem jsem se ubezpečil, že nemá zájem na tom, abych se vymístil. Na druhou stranu jsem vnímal určité neustálé tendence tohoto typu, tak jsem se prostě rozhodl, že chci dokončit mandát. Už se možná cítím i unavený.

Nedokončil jsem mandát, protože jsem necítil, že by po jeho skončení byla reálná šance pokračovat dál. Proto jsem požádal, abych mohl splnit úkoly pro letošní rok, což se nám povedlo, a proto předávám policii v dobré kondici. A projevil jsem zájem uplatnit své zkušenosti dále v diplomacii.

To teď nedokážu říct, protože pět let takto intenzivní práce a v takovém nasazení člověka unaví. Na jednu stranu si říkám, že by možná ještě nějaký rok stál za to, ale nedovedu si představit, že bych naplnil celý ten nový mandát.

To se tak nedá říct. Odcházím z organizace, ve které jsem strávil téměř 28 let. Bylo to zaměstnání, které mě celý život naplňovalo, a musím se vypořádat s tím, že odcházím. Pocity jsou smíšené, je to, jako byste něco ztrácel. Samozřejmě je zde nějaká nová výzva, která vás žene dopředu. Navíc budu mít mnohem více času věnovat se manželce a svým třem dětem.