Článek
Obec dnes působí upraveným dojmem, patrné je množství nově postavených a opravených domků. Ale také dlouhé dřevěné ploty tam, kde původní stavení majitelé nestačili nebo nechtěli znovu obnovit.
Obrázky, kdy z domovů rozvalených velkou vodou vynášeli obyvatelé poslední, co zbylo, a stejně to pak skončilo v odpadu, momenty, kdy pohřbívali své nejbližší do hrobů zpola zatopených vodou, pocity zděšení nad utopenými, nesnesitelným puchem doprovázenými zdechlinami telat, králíků, či slepic plujících ulicemi, si v Troubkách už nikdo nechce ani připomínat.
„Obec je zatím dočasně chráněna stavbou vzniklou v roce 2010. Je to sedm set metrů dlouhá hráz, která by měla chránit Troubky před dvacetiletou až padesátiletou povodní. Před dvěma lety byl po dohodě s ministerstvem zemědělství a Povodím Moravy schválen systém hrází a betonových zídek. Musíme k tomu ale pořídit zcela nový územní plán,“ řekl starosta Troubek Radek Brázda (STAN).
„Plán by mohl být schválen v polovině příštího roku, stavět by se mohlo začít v roce 2019 až 2020,“ dodal starosta.
„V Troubkách se teď žije slušně. Kolem stavby hrází se toho ale moc neděje,“ konstatoval jeden z místních obyvatel Aleš Roubal, který se na dvacet let starých fotkách z redakce Práva poznal, jak na lžíci bagru mezi zřícenými domy v kalné vodě v Nové ulici zachraňuje kozu a další zvířata.
„Ten dům šel nakonec také dolů, je tam jenom dlouhý plot,“ řekl mladý Roubal se vzpomínkou na tehdejší nejdramatičtější noc v životě. „Prožil jsem to tady. Bylo mi tehdy osmnáct let, tak jsem si to tak nezabíral. Dneska už bych to asi snášel jinak. Pamatuji si to, velká voda přišla někdy v jedenáct v noci, ještě jsem byl venku, pak jsem to všechno viděl až do rána,“ řekl Roubal, který pak v dalších dnech po povodni pomáhal jako dobrovolný hasič.
„Víte, já jsem Troubečačka, žili tu rodiče, já se tu narodila, bydlel tady i můj syn. Nikdy bych odtud neodešla. Domek jsme spravili. Po povodni se lidé sblížili, ale teď mám pocit, že je všude hodně závisti,“ svěřila se o atmosféře v obci důchodkyně kousek za troubeckou poštou.
„A kde není závist? Ta je všude, kde jsou lidi,“ okomentoval její výrok starosta a řemeslníci natírající sloup a zábradlí u obecního úřadu.
Přestože spolehlivá hráz, která by Troubky chránila, je teprve na papíře, lidé se do obce vracejí. „Jsou to vesměs mladí, kteří se v Troubkách narodili a kteří chtějí stavět. Mají třeba parcely po rodičích a prarodičích. Obec zatím parcely nemá, budeme je nabízet, až se dokončí protipovodňová ochrana,“ uvedl starosta Brázda.