Třicet pět metrů pod zemí. Prošli jsme se tunelem, kterým povede budoucí metro D

Novinky se vydaly podívat hned do dvou podzemních prostor v Praze 4, kde v současnosti vzniká nová linka metra, v pořadí čtvrtá.

Nejdříve fasujeme reflexní vestu, ochrannou přilbu, světlo a dýchací přístroj pro případ závalu. Bez tohoto vybavení nás do hloubky až 35 metrů nepustí. Potřeba jsou také holínky, dole nás na některých místech čeká mazlavé bláto a kaluže.

Jedno ze stavenišť vyrostlo na dohled od obchodního centra Arkády. Spousta kolemjdoucích pravděpodobně ani netuší, že za nenápadným bílým oplocením zeje šachta, která svou mohutností budí respekt.

Lidé v obchodech poklidně nakupují vánoční dárky a my se spouštíme do hlubin na více než hodinovou prohlídku. Dopravu dolů zajišťuje jednoduchý otevřený výtah, nic pro slabší povahy se strachem z výšek.

Na dně nás jako první vítá dřevěná soška svaté Barbory, patronky a ochránkyně horníků. Nad zdejšími pracovníky drží ochrannou ruku už od samotného začátku.

„Nacházíme se na stavbě prvního úseku metra,“ ukazuje kolem sebe Daniel Šabík, vedoucí odboru komunikace Dopravního podniku hlavního města Prahy. „Je to úsek Pankrác-Olbrachtova. S ražbami jsme začali letos v dubnu, takže máme za sebou zhruba první půlrok,“ vypočítává.

Směrem od nás se na dvě strany táhnou vysoké tunely. Na obou koncích tušíme světlo ze strojů, které na místech pracují. Jedny razí „modrou“ přestupní stanici Pankrác. Ty na opačné straně, směrem na jih, zase hloubí prostor směrem k úplně nové stanici Olbrachtova.

„Máme vyraženou jednu osminu stanice Pankrác D. Co se týká mezistaničního tunelu mezi stanicemi Pankrác a Olbrachtova, tak už máme většinu,“ přibližuje postup na stavbě Šabík.

Dodává také, že geologický terén je zde náročný, a proto práce postupují pomalu.

„Pankrácká terasa je velmi rozmanitá, co se týká geologické struktury. Ve vzdálenostech zhruba osmdesát metrů se střídají různě kvalitní partie hornin různého typu,“ vysvětluje Radek Kozubík, vedoucí projektového týmu firmy Hochtief CZ.

„Tomu odpovídá i rychlost ražeb a výkony na jednotlivých pracovištích. Aktuálně razíme například jednokolejný tunel, kde postupujeme rychlostí dva metry denně,“ zmiňuje.

Roli hraje i fakt, že jen pár metrů nad tunelem jezdí nepřerušeně linka C a na povrchu nad námi se nachází hustě zastavěná plocha s mnoha výškovými budovami.

„Je proto nezbytné provádět taková opatření, aby vliv na okolní výstavbu byl naprosto minimální,“ dodává Kozubík. Nově vyražená místa tak hned zpevňují a průběžně monitorují, jak se důlní dílo chová.

Metro, to ale nejsou jen stanice propojené tratěmi. „Je zároveň potřeba vybudovat spoustu technických místností, odstavné koleje a podobně. V tomto úseku také propojku mezi tratěmi C a D. Je to spousta objektů, které běžný cestující nevidí, ale je potřeba je postavit,“ dodává Šabík.

Vydáváme se tak do druhé šachty v oblasti Pankráce, umístěné necelý kilometr od té první. Tahle má do hloubky přibližně 26 metrů. Navazuje na ni tunel, který ale slouží jen jako pomocný a přístupový.

I na jeho konci, vzdáleném více než 170 metrů, se teď pilně pracuje: „Nacházíme se na místě, odkud se z přístupového tunelu razí odbočka k budoucí stanici Pankrác. Za touto odbočkou potom bude strojovna vzduchotechniky a za ní bude následovat tunel pro obratové koleje,“ popisuje Vladislav Beneš, mluvčí společnosti Subterra.

A ukazuje nám obrovskou hromadu rozvolněné horniny na již zmiňované odbočce. „Před chvílí tady proběhl odpal a bude se odtěžovat,“ dodává na vysvětlenou.

Než stačíme odejít, už se sem řítí obrovský nakladač a takzvanou rubaninu postupně odváží. Aby prostor kompletně vyčistil, musí se otočit asi třicetkrát. A pak se celý proces odstřelu a odvozu zopakuje. Metr po metru se z této strany horníci dostávají k pankrácké „déčkové“ stanici.

Necháváme stroj dělat svou práci a vydáváme se zpět na povrch. Ověříme si, že nikdo z naší skupinky nezůstal na dně šachty, očistíme zamazané holínky, odevzdáme všechny nafasované předměty a protáhneme ztuhlá záda po skoro tříhodinové inspekci podzemí.

Za sedm let, až budeme v soupravě metra projíždět linkou D, si možná vzpomeneme, jak jsme se čerstvě vyraženým tunelem kdysi procházeli pěšky a na hlavu nám ze stropu kapala podzemní voda…