Článek
Je to světová válka se vším všudy - terorismus pod jiráskovským heslem Proti všem na straně jedné, jeho cíle pak na straně druhé.
Když po útoku na New York slíbil prezident Bush, že bude teroristy pronásledovat po celém světě, mohl se někomu jevit jako válečný štváč. Po masakru v Beslanu prohlašuje Moskva přes svého náčelníka generálního štábu totéž. Není prostě nad osobní zkušenost, pocítit teror na vlastní kůži. Přitvrzuje se. Když v 80. létech v Německu při zatýkání teroristů z RAF policisté jednoho z nich zastřelili, neboť se bránil, odstoupil ministr vnitra. Počítám, že dnes by ho to ani nenapadlo.
Po včerejším atentátu v Indonésii, od léta 2000 tam už osmém, je snad každému jasné, že anonymní terorismus není národnostně vyhraněn, nemá jasné politické cíle, a z islámu se mu hodí pouze mindrák z momentálně vyspělejšího Západu. Generálové velící armádě teroristů nechodí po přehlídkách a jejich vojáci útočí zezadu. Důležité je, že všude, v jihovýchodní Asii, v Izraeli, v Iráku, ve Španělsku..., výčet by byl dlouhý a nikdo nemá jistotu, že bude vynechán. Jaký to bude mít konec? Souhlasím s optimisty, že jestliže se státy dokáží ve stíhání teroristů spojit, nakonec tuhle třetí světovou vyhrají. Ať už to bude spojení hlubinné jako mezi USA a Velkou Británií, nebo spojení ryze účelové jako mezi USA a Pákistánem.
Zároveň se ale obávám, že pro způsob demokracie, v jakém naše část světa zrovna žije, už začíná cinkat umíráček. Vždyť hlavní zářez na pažbě si už dnes mohou teroristé udělat. Je zřejmé, že demokratické země jsou snadnými cíli pro svou volnost pohybu bez hranic, pro život téměř bez kontroly, se svou svobodou jednotlivce. To třetí velmoc, Čína, "neohrožená" slabinami demokracie, se zatím cílem nestala, tam by se teror provozoval obtížně.
A tak se obávám, že válku s terorismem lze vyhrát jen za tu cenu, že z žaketu demokracie uřežeme řadu knoflíků. Že během třetí světové bude zbavena některých svých "sebevražedných" mechanismů, které ji na jedné straně dělají silnou, ale tváří v tvář dnešnímu terorismu často bezbrannou.
PRÁVO 10. září