Trans muž porazil systém. „Nemusím se teď stresovat, když vytáhnu občanku“

Trans muž, tedy člověk, který se narodil jako žena, ale cítí se být mužem, nechce vystoupit z anonymity.

I ve verdiktu Ústavního soudu, který mu dal v úterý za pravdu, není jeho plné jméno uvedeno. Novinkám však řekl, co ho vedlo k tomu, že se v roce 2019 pustil do možná na první pohled prohrané bitvy se systémem.

Usiloval totiž o to, aby byl úředně veden jako muž bez toho, že by musel podstoupit chirurgický zákrok, který zákon při úřední změně pohlaví vyžadoval.

„Kdykoli musím vytáhnout občanku, jsem ve stresu, nevím, jestli nezjistí, že jsem trans a jak na to budou lidi reagovat. Někdy si lidé všimnou uvedeného pohlaví, někdy spíš pětky v rodném čísle,“ popsal svou situaci.

„Nechci se muset do konce života obávat vytahovat doklady, jestli někdo nebude řešit, že údaje neodpovídají mé identitě, a jak na to budou reagovat. Jít kvůli tomu na nevratnou operaci, kterou nechci, mi přijde nesmyslné,“ dodal.

Někdy musel s pravdou ven, i když si nesouladu dokladů s jeho vizáží, neboť působí mužsky, mluví o sobě jako o muži a nosí mužské oblečení, nikdo nevšiml.

„Bylo to třeba, když v bance při zakládání účtu do počítače zaškrtli muž, protože tak mě automaticky zařadili, ale napsali rodné číslo, které mě identifikuje jako ženu a systém to nechtěl vzít jako nekompatibilní údaje, ale nevěděli, kde je problém,“ vzpomněl si na nepříjemnou situaci.

„Dalším příkladem může být to, že nejen doktoři ve svém systému mají uvedená rodná čísla. Občas se tak stane, že jsou lidé zmatení, že pod mým rodným číslem našli nějakou ženu a někde je teda problém. Musím pak nečekaně vysvětlovat svou situaci, aby to nevypadalo, že mám nějaké falešné doklady,“ přidal další nepříjemnost.

Že nechce kastraci podstoupit, si uvědomil už asi před 10 lety, ale doufal, že se mezitím situace změní.

„To se nestalo, a mezitím na mapě Evropy postupně přibývaly země, které tuto podmínku odstraňovaly. Jít k soudu se mi nijak zvlášť nechtělo, ale byla to možnost, jak ke změně přispět a dožít se jí,“ vysvětlil svou motivaci.

Rozhodnutí pléna Ústavního soudu uvítal i queer psychoterapeut a lektor Adam Šimek.

„Je to zásadním krokem k respektování lidských práv a důstojnosti trans lidí, kteří usilují o sociální tranzici a přijetí ve společnosti, což se s neodpovídajícími doklady a povinně neutrálními jmény naplňuje v každodenním životě opravdu komplikovaně,“ konstatoval.

„Odstranění této bariéry umožní trans lidem žít plnohodnotnější život bez nepřiměřených zásahů do jejich soukromí a tělesné integrity. Operace mají být volbou, ne podmínkou,“ dodal terapeut.

Podobně to viděl i sexuolog Pavel Turčan. „Rozhodnutí o zrušení podmínky kastrací vítám s radostí, je plně v souladu s novými vědeckými poznatky a moderním přístupem k trans problematice,“ uvedl.

„Operační zákroky trans lidí by měly být prováděny pouze na základě jejich svobodné vůle a jejich přání. Věřím, že to povede k usnadnění života mnoha lidem a ke zlepšení kvality péče o trans lidi,“ doplnil Turčan.

Podle Lucie Jarkovské z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity už v roce 2017 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že nucené kastrace trans osob jsou v rozporu s lidskými právy.

Po tomto rozhodnutí pak řada evropských států změnila svou legislativu a zrušila kastraci jako podmínku úřední změny pohlaví

„Zatímco pro některé z trans osob je důležitá i operativní změna pohlaví a odstranění příslušných orgánů, jiní to takto nevnímají. Operativní zásah pociťují jako zásah do tělesné integrity. Operace také představuje zdravotní riziko, které nechtějí podstupovat jen proto, že to tak část společnosti vnímá jako logické,“ řekla Jarkovská.

Ta také připomenula, že zákonodárci budou muset myslet i na další změny.

„V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu bude potřeba doladit další zákonné normy a pravidla. Například, aby úředně uznaný muž neztratil možnost bezplatné gynekologické péče,“ dodala Jarkovská.