Toxická halda v Ostravě prohořívá ke skládce nebezpečného odpadu. Stát jenom přihlíží

Toho se obávají nejen OKK Koksovny, jejichž skládka je, ale mimo jiné třeba i odborníci z hasičského záchranného sboru a upozorňuje na to i posudek znalce, který si nechal zpracovat státní podnik DIAMO. Právě on je zodpovědný za hořící odval. Současným tempem by přitom k zahoření skládky podle Koksoven mohlo dojít už zhruba za dva roky.

Přesto jako by to nikoho zodpovědného nezajímalo. Halda na okraji Ostravy, coby kamenem dohodil od rezidenčních čtvrtí, věznice či logistického parku totiž hoří a kouří už přes dvacet let. Nelze ji přehlédnout a většina místních si na ni zvykla. Jako si zvykli na to, že jsou nemocní, mnozí umírají předčasně na rakovinu a Ostrava je stálicí v desítce evropských měst s nejhorším ovzduším.

Procházím se po jednom z mnoha návrší doutnající haldy a dívám se na Ostravu. Dostat se sem není nijak složité. Přišla jsem z jen pár set metrů vzdáleného místa oné skládky nebezpečného odpadu, kde je pod vrstvou zeminy uložených a zaplombovaných tři tisíce metrů krychlových nebezpečných látek na bázi dehtů, polycyklických aromatických uhlovodíků, fenolů… Tedy vysoce hořlavých a toxických látek, jež souvisí s výrobou koksu.

Odtamtud to sem, k prvním místům, na nichž jsou projevy hoření viditelné, trvá pěšky pár minut. Hoření člověk nejen vidí, ale pod nohama i cítí. Není to příjemný pocit. Jdu dál, stoupám výš. Během několika minut mě rozbolí hlava a začíná se bouřit žaludek. Nemusíte ale vyšplhat na rozlehlou doutnající hromadu tělesa haldy, stačí procházka po hrázi Heřmanického rybníka, evropsky významné lokality a přírodní památky, aby se vám udělalo špatně.

To je další z mnoha smutných bizarností odvalu. Tato široko daleko největší termicky aktivní - tedy hořící - toxická halda uvolňující do ovzduší jedovaté zplodiny jako několik set tisíc kotlů na tuhá paliva najednou vyrůstá pouhých pár desítek metrů od chráněného a zdánlivě idylického místa s rybářskými chatkami v rákosí a hejny vodních ptáků na hladině.

Další hromada, co na Ostravsku čadí a otravuje vzduch, chtělo by se říct. Ostraváci jsou zvyklí a zřejmě to nebude až tak velký problém, protože by s tím minimálně tamní magistrát či kraj něco dělaly - právě tento způsob bagatelizace způsobil, že tak dlouho hořící haldu nikdo v podstatě neřešil.

Protože ano, na Ostravsku a v sousedním Polsku opravdu hoří podzemními požáry několik hald a pozůstatků po hornické činnosti. Heřmanický odval je však nejen největší, ale též nejrizikovější. A nejen kvůli blízkosti skládky nebezpečného odpadu. Nacházejí se na něm totiž jak zbytky uhlí a sirné sloučeniny, tak i toxický odpad z koksoven a chemiček.

„Halda obsahuje desítky milionů tun hlušiny se zbytkem uhlí a hoří víc než dvacet let. Vzhledem k tomu, že na místě jsou i postupně navážené odpady neznámého složení, jsou zdrojem emisí produkty spalovacího procesu – oxidů uhelnatého a uhličitého, nejrůznějších uhlovodíků včetně aromatických a polyaromatických. Mnohé z nich jsou karcinogenní,“ říká profesor Ivan Holoubek, jeden z našich největších odborníků na chemické znečištění.

„Pokud jde o možné hoření navážených nebezpečných odpadů, je těžké odhadnout, co vše toxické může být emitováno do okolí. U sledovaných parametrů koncentrace benzoapyrenu převyšuje limit, což je alarmující z důvodů možného vlivu na zdraví lidí. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že se tohle vše děje, aniž by příslušné orgány, ať už samosprávní, nebo státní včetně České inspekce životního prostředí, razantně problém řešily,“ pokračuje Holoubek s tím, že konkrétně u zmíněného benzoapyrenu je karcinogenní účinek jednoznačně prokázán.

O haldě se přitom do podzimu loňského roku veřejně nehovořilo. Jako by nebyla. Až obavy Koksoven o její prohoření ke skládce nebezpečného odpadu přiměly její zástupce kontaktovat média. Podle jejich mluvčího Jindřicha Vaňka prý vyčerpali všechny jiné možnosti, jak přimět ostatní zainteresované včetně státních a samosprávních orgánů konat a problémy s haldou řešit.

Když se jsem se loni začala o haldu zajímat, objevila jsem nepochopitelný chaos a trestuhodnou liknavost.

Sanovat haldu Heřmanice dostal za úkol státní podnik DIAMO. Zjednodušeně měl haldu postupně rozebrat, roztřídit, a co lze (štěrk apod.), znovu někde využít. Tímto způsobem měla halda zcela zmizet. Činnost DIAMO - nebo spíš nečinnost, jak se nyní ukazuje - však vedla zatím jen k tomu, že se halda a znečištění z ní nezmenšují. Naopak - na haldě mimo jiné v minulých letech vyrostla černá skládka.

Stát přesto tuto ekologickou zátěž hrozící katastrofou v podstatě neřeší. Přitom o ní vědí jak ministři průmyslu a obchodu i životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, Báňský úřad…, tak Magistrát města Ostravy a Moravskoslezský kraj. Mnozí zmínění spolu už léta na téma Heřmanické haldy komunikují - probírám se stohy korespondence a závěrů různých komisí a zasedání. Odpovědné osoby a organizace si léta navzájem posílají dopisy požadující vysvětlení, zdánlivě hledají řešení, jeden se vymlouvá na druhého, přehazují si zodpovědnost. V centru tohoto dění bez pozitivního výsledku se nachází státní podnik DIAMO. Jeho ředitel Ludvík Kašpar se často osobně účastní schůzek, na kterých vysvětluje, proč se haldu sanovat nedaří a kdo za to může.

Ředitel Kašpar mi mimo jiné sdělil, že DIAMO by opravdu rádo haldu „vyřešilo“, ale kvůli složité situaci, za kterou může někdo jiný (dostávám další várku podkladů, jejichž závěry popírají závěry jiných studií a materiálů, občas protiřečí i samy sobě), to není tak snadné.

Ředitel DIAMO též uznává, že na Heřmanické haldě jsou problémy. Podali dokonce trestní oznámení. Je sice možné, že to oznámení vlastně podali sami na sebe, vysvětluje, ale rozhodující je závěr policie. Ten čerstvě zní, že se nejedná o trestný čin, ale mohl být porušen zákon o odpadech. Policie tedy případ předala České inspekci pro životní prostředí.

Ludvík Kašpar ani nepopírá škodlivost haldy - důležitou otázkou podle něj ovšem je, jak moc škodí. Rozhodně prý ne tak moc, jak se tvrdí.

Problém je, že měření a čísla, jimiž operuje DIAMO, nelícují s jinými čísly a měřeními. A tak jsme v situaci, kdy většina těch, kteří se haldou zabývají, tvrdí ohledně znečištění něco zcela jiného než DIAMO. Neboť jak opakuje tiskový mluvčí státního podniku Tomáš Indrei: „Vliv heřmanického odvalu na ovzduší v jeho nejbližším okolí není významný.“

S tím nesouhlasí náměstek ostravského primátora Aleš Boháč, který se za magistrát pustil do boje s haldou asi nejrazantněji. Ukazuje mi hromady lejster, grafy, snímky z termoměření… Prý doslova bombarduje zodpovědná místa včetně ministerstev, aby už konečně začala něco dělat. Jeho zkušenost je podobná té mojí - každý se vymlouvá (pokud už vůbec odpoví) a ukazuje na někoho jiného. Dodává, že aspoň ministerstvo průmyslu a obchodu se po dlouhých měsících rozhýbalo. „Pozdě a málo, ale přece,“ krčí rameny.

K reálné situaci na haldě říká: „Jestli chce DIAMO opravdu sanovat, jak ředitel Kašpar tvrdí, tak to konečně musí začít dělat. Musí začít odtěžovat. Podle platných povolení tomu nic nebrání.“

Dodává, že minimálně ve čtyřech případech dokázal Ludvíku Kašparovi, že jim o haldě poskytli záměrně nepravdivé informace: „Požádal jsem ho, ať konečně přehodnotí postoj a harmonogram prací a sdělí mi, kdy začnou haldu sanovat. Je zjevné, že se jen vymlouvají a zdržují. To je pro mě nepřijatelné. Tady jde o zdraví nás všech.“

Jeho slova nepřímo potvrdila odpověď tiskového mluvčího DIAMO na mou otázku, jaký je aktuální stav s děním na odvalu: „Státní podnik DIAMO na základě jednání mezirezortní skupiny v tuto chvíli připravuje rozbor zásadních parametrů možných technických řešení sanace odvalu Heřmanice, a to zejména vyhodnocení dopadu metod sanace na životní prostředí a jejich časovou i finanční náročnost. Tento úkol má DIAMO zpracovat do 20. června 2024, kdy se mezirezortní skupina ustanovená ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou opět sejde v Ostravě.“

„To dělají až teď? Po tolika letech?!“ rozhodí Aleš Boháč rukama. Problém toxické haldy už navíc dávno není „jen“ lokální, zajímá se o něj také Evropská komise. Právě na Komisi se náměstek Boháč kvůli haldě obrátil a nedávno obdržel z Bruselu dopis, jejž máme k dispozici. V něm se mimo jiné k problému píše: „Evropská komise je znepokojena přetrvávajícím překračováním norem EU pro kvalitu ovzduší… Útvary Komise se v této věci obrátily na české orgány.“

S Alešem Boháčem se později potkávám před vstupem do ostravské pobočky podniku DIAMO. Přišel podepsat petici za odstranění odvalu. Tu inicioval Jiří Michalisko, člen severomoravské TOP 09. Petici už podepsalo přes deset tisíc občanů - třeba i zpěvák Jaromír Nohavica.

Společně s Michaliskem se Boháč fotí před billboardem, který nechal prvně jmenovaný vyrobit a umístit právě před vstup do státního podniku.

Na billboardu stojí: Provozovatel DIAMO, s. p. neinformoval občany Ostravy o karcinogenních látkách unikajících z odvalu Heřmanice. „Dokud Ostravané musí dýchat emise z Heřmanické haldy, tak ať DIAMO musí koukat na svoje černé svědomí,“ říká Michalisko, který se odvalu Heřmanice věnuje sedm let. Je z toho prý frustrovaný. Nejenže se podle něj nic neděje pro to, aby se halda a znečištění s ní spojené snižovaly, ale problémy naopak přibývají. Zatímco spolu mluvíme, procházejí kolem nás zaměstnanci DIAMO a billboard si pobaveně fotografují.

„DIAMO je zločinecká organizace financovaná z veřejných prostředků,“ pokračuje Jiří Michalisko poté, co se společně vydáme zpět na haldu. Za chvíli se i jemu začne motat hlava a musíme pryč.

„Jak si někdo může dovolit tvrdit, že tohle není toxické a neškodí zdraví?!“ rozčiluje se. A dodává: „Něco málo se kolem haldy poslední měsíce i díky zájmu médií začalo dít, scházejí se komise, šetří ČIŽP… Ale pořád je to pomalu a reálně se nic neděje. DIAMO zdržuje, tvrdí, že potřebuje další studie a povolení. Ale tak to není. Jsou k dispozici vyjádření odpovědných úřadů včetně báňského, že DIAMO může začít okamžitě sanovat. Bohužel, i když je vůle zastupitelů, magistrátu a lidí, tak haldu sanuje státní podnik a my všichni jsme na něj krátcí.“

„Ovšem jestli si pan Kašpar myslí, že toho po čase nechám, protože oni to chtějí evidentně nechat vyhnít, respektive hořet dál, tak se plete. Navíc se mnou ohledně haldy chce mluvit i polský prezident. Čekám na termín schůzky. Na jednání u prezidenta chtějí být i zástupci polského hornického institutu. Děláme Polsku potíže kvůli dolu Turów a přitom sami neřešíme větší ekologickou zátěž. Vážně si DIAMO a naše vláda myslí, že to může procházet donekonečna?“ uzavřel řečnickou otázkou Boháč.