Článek
Pane předsedo, vzdal jste se kandidatury do Sněmovny, ale ODS dál vedete. S tím, že pokračování ve funkci zvážíte. Kdy řeknete jasné slovo, zda zůstanete v čele ODS, nebo rezignujete?
To záleží na několika faktorech. Zásadně na to nebudu spěchat. První věc je, jestli budu chtít dělat dál v politice, ať už v jakékoliv roli, a mít zájem na tom, aby ODS vyšla z této katarze posílená. Nebo jestli se rozhodnu politiku opustit. Pokládám se za užitečného i v případě, když zůstanu.
Není tak jednoduché předat funkci, i když jde to ze dne na den, ale to bych pokládal za nezodpovědné. Souvisí to s tím, že si opravdu myslím, že nelze jenom tak předat ódeesku kmotrům. Je třeba, aby nezávisle na volbách, protože to je jen epizoda v dějinách jakékoliv strany, ODS měla jakýsi pud sebezáchovy, přežít, posílit se na tom, vygenerovat nové vedení, do kterého já samozřejmě už nebudu aspirovat.
Rozhodnutí, jestli si ponechám vliv a jestli budu chtít do toho zasahovat, či nikoliv, to nyní nedefinuji časově. To se prostě rozhodnu v následujících týdnech.
Co vy osobně říkáte na výsledek čtvrteční výkonné rady ODS?
Mám z toho samozřejmě smíšené pocity. Na výkonné radě se sešly v podstatě tři skupiny lidí. Jedna skupina, která toho využila ke konečnému zúčtování pod heslem Dost bylo Topolánka. O což usiluje v podstatě dva roky, někteří déle.
Druhá skupina byli lidé, kteří přijeli z regionů. Příbuzní jim posílali maily, esemesky, lidé s nimi mluvili na ulicích, i když vůbec nevěděli, o čem ta kauza byla, a byli zděšeni mediálním obrazem. Těm zazlívám jediné, že si neponechali racionální myšlení a dali prostor emocím.
Třetí skupina byli lidé, kterých si vážím, protože i oproti té většině zastávali ten názor, který pokládám za správný.
Nesmím stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko. Beru to jako fakt, nezaskočilo mě to. Standardně jsem v těchto situacích ten nejklidnější a nejracionálnější. O tom, co bude dál, se rozhodnu a nebudu v žádném případě na to rozhodnutí spěchat.
Platí, že volební lídr ODS Petr Nečas je také kandidátem na premiéra?
To, že byl Petr Nečas na můj popud navržen jako volební lídr ODS, v přeneseném slova smyslu znamená, že je naše jednička do voleb. A pokud taková konstelace nastane, tak by měl být kandidátem na premiéra. Myslím, že on sám to ještě musí prokázat. Kandidátem na premiéra se člověk nestává tím, že to prohlásí. Myslím, že před Petrem je ještě hodně práce.
Vraťme se k úterý, kdy jste překonal hrozbu politické smrti a rozhodl jste se dál vést ODS. Myslíte si, že po celodenním dramatu na grémiu, ve čtvrtek na výkonné radě ODS a aféře kolem vašich výroků má ODS ještě šanci uspět, nebo dokonce vyhrát ve volbách?
Nemyslím si, že jsem procházel v úterý nejhorší etapou svého politického života, těžko by se dalo hovořit o politické smrti. To, že jsme o této věci vůbec museli jednat, způsobila spíše tisková konference Přemysla Sobotky, než vlastní pseudoaféra. Každopádně jsme si museli sednout, zvažovali jsme všechny varianty, zvažovali jsme rizika, zvažovali jsme vliv na členskou základnu, zvažovali jsme vliv na volební výsledek.
Trvalo to dlouho, protože ten problém si zasloužil diskusi a nechtěli jsme sami sebe dostat pod časový tlak tak, abychom sami sebe k něčemu nutili, nebylo to volání „Topolánku, odstup“ a Topolánek se zoufale držel židle. K tomu inkriminovanému, hloupému rozhovoru jsme se nevraceli. Domnívám se, že mé rozhodnutí zůstat bylo v dané chvíli správné. Dva měsíce před volbami je nesmyslné, hlavně na základě takové umělé, virtuální reality, stáhnout kalhoty, když brod je ještě daleko.
Domnívám se, že ODS může vyhrát volby. V poslední době docházelo postupně k vyrovnávání preferencí ČSSD a ODS. Soc. dem. tím, jakým způsobem zneužila situace, jakým způsobem vystoupila, si určitě nepomohla. Ta účelovost byla vidět na první pohled a já doufám, že voliči nejsou hloupí a že to odhalí.
Ti naši mohou být znejistěni a my teď budeme mít možná situaci o něco horší, ale díky naší kampani a obsahu ekonomického programu jsme začali získávat více méně navrch. Ten trend se asi teď na chvíli zastaví, ale pokud nebudeme dělat další chyby, tak je dostatek času na to voliče přesvědčit, že náš program je kvalitní a že jsme jedinou hrází a jedinou bariérou před nástupem spojené levice a před Jiřím Paroubkem. Pokud se nám toto podaří za dva měsíce vysvětlit, tak nemám o výsledek obavy.
Ještě k úternímu grémiu. Proč jste si nakonec řekl, že s tím v ODS neseknete, co bylo tím hlavním impulzem?
Vidím dva základní důvody. Za prvé jsem hluboce přesvědčen, že samotný můj odchod by neřešil problém, protože neřešil podstatu toho problému. To, že je ODS nedůvěryhodná, není přece pouze v osobě Mirka Topolánka, možná je to spíše naopak. Je celá řada lidí a celá řada afér, které jakoby překryla ta moje, ale v momentě kdybych odešel, tak po třech dnech se znovu otevřou kauzy jako Opencard nebo případně Krakatice a další, a v tomto smyslu můj odchod nic neřeší. To byl první důvod.
Druhý důvod je moje dlouhodobá snaha nejenom do ODS, ale do české politické scény vnést prvky standardnosti a politické korektnosti. To, že se nedodržují smlouvy a dohody, že se nedodržuje dané slovo, to, že se nedodržují pravidla, že se volí raději nestandardní postupy, viz sarajevský puč, loňský kongres, ale třeba i to, co se stalo tento týden, mě vede k tomu, že je třeba vnést do fungování ODS prvky standardního řešení. A pokusit se to vnést i do společnosti.
Standardní řešení přece je, jestliže má předseda strany mandát vést stranu do voleb, že teprve prohrané volby ho mají vést k odchodu, ne nějaké nestandardní výkřiky na základě pseudoafér a záminek, ne palácové převraty a polopuče. To prostě destruuje nejenom vlastní stranu, ale dává jakési podněty k tomu, aby ta strana neměla právo na existenci, protože dříve nebo později ji podobné praktiky zabijí.
Tak jak jsem říkal, že musíme vyřešit problém černých duší, a my jsme ho vyřešili, stejně tak musíme nastavit pravidla tohoto systému, které dávají vyspělost té společnosti. Zakotvit určitou tradici, kterou my samozřejmě nemáme a neměli jsme možnost v posledním století mít.
Celý rozhovor je otištěn v sobotním vydání deníku Právo.
