Článek
"Topolánek může odejít z čela země se zdviženou hlavou,“ soudí polský Dziennik, podle nějž je to Topolánkovo symbolické vítězství nad Klausem, "který se nemalou měrou přičinil o pád české vlády“. Odcházejícího premiéra ocenila i Gazeta Wyborcza, podle níž byl jediným člověkem, který mohl senátory přesvědčit, aby hlasovali pro.
Německý tisk považuje rozhodnutí Senátu za vítězství rozumu, které odvrátilo další poškození pověsti ČR. "Evropa si může hluboce oddechnout. Lisabonská smlouva teď má reálnou šanci na to, aby v dohledné době vstoupila v platnost,“ konstatuje Süddeutsche Zeitung. Podle listu zákonodárce přesvědčila obava z odpovědnosti za zkrachování evropské smlouvy a z politické izolace, do níž by se pak Praha dostala.
Le Figaro: hrozba potopou zabrala
Francouzský Le Figaro zdůraznil, že Topolánek k protlačení smlouvy použil zastrašovací metody, když varoval před další ostudou ČR na evropském fóru a návratem do ruské sféry vlivu. "Využil stejný recept jako francouzští zastánci (evropské) ústavy v roce 2005 - předpověděl potopu v případě záporného hlasování,“ napsal deník. Zatímco ve Francii tento postup před čtyřmi roky neuspěl, v Česku zafungoval, dodal Le Figaro.
Švédský konzervativní list Svenska Dagbladet vyšel s titulkem "Největší překážka Lisabonské smlouvy je z cesty“. Jako hlavní důvod kladného výsledku deník vidí snahu Česka zachovat si tvář na mezinárodní scéně.
"Nyní zbývá nervózní čekání na to, kdy výsledek hlasování podepíše prezident Klaus,“ připomíná další deník Dagens Nyheter.
Podpis českého prezidenta je "formalitou, protože Václav Klaus, ačkoliv je tvrdým odpůrcem smlouvy, nebude blokovat rozhodnutí parlamentu,“ domnívá se polská Rzeczpospolita.
Britský The Independent interpretuje prezidentův postoj titulkem "Klaus vetuje české schválení Lisabonu“. Podle listu tak Klaus vytvořil další překážku plánům na reformu Unie.
Podle listu The Times jsou nyní šance smlouvy na to, že vstoupí v platnost, nejvyšší od jejího podpisu.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
Skutečnost, že k podpisu Klaus zatím nepřikročí, naopak ocenil šéf strany Libertas Declan Ganley. "Libertas je potěšena, že prezident Klaus naznačil, že bude pevně stát vedle obyvatel Irska a neratifikuje (smlouvu) bez jejich souhlasu,“ uvedl šéf a zakladatel euroskeptického hnutí.
