Článek
Klus svůj příspěvek natočený za volantem auta začíná konstatováním, že v poslední době dostává nenávistné zprávy, nespecifikuje ale od koho a proč, patrně mělo jít o reakce na jeho dřívější propalestinská vyjádření.
Následuje výčet počtu obětí v Pásmu Gazy, obvinění Izraele z páchání etnické čistky a zpochybnění objektivity českých médií.
Zdroje: Ilan Pappé (kniha Deset mýtů o Izraeli) Norman Finkelstein Hajo Meyer Nurit-Peled Elhanan Miko Peled Clare...
Posted by Tomáš Klus on Thursday, March 14, 2024
„Chtěl bych se zeptat, jestli jako stát, který má velmi špatnou zkušenost s okupací, bychom na tuhle otázku neměli být trošku citlivější a jestli bychom se neměli ptát naší vlády, jak to, že tak vehementně a bezpodmínečně stojí za státem, který okupuje jiný stát,“ říká na videu zpěvák. Nepřímo tak srovnává izraelskou přítomnost na palestinských územích s nacistickou okupací Čech a Moravy.
Že je Izrael okupant, pak má dokazovat obrázek se sérií map oblasti od roku 1947 po současnost. Jde o manipulaci hojně sdílenou protiizraelskými aktivisty.
Zase ty mapy
Na první mapě je vidět zeleně vybarvené souvislé území označené jako Palestina, to je ale historicky chybné, neboť nejde o žádný v té době existující nezávislý stát, nýbrž o britské mandátní území po zániku Osmanské říše, které navíc zahrnovalo i oblast dnešního Jordánska.
Další mapa znázorňuje Plán rozdělení OSN Palestiny (mandátního území, nikoliv státu) z roku 1947 na židovský a arabský stát. Židé tento plán přijali, zatímco Arabové nikoliv. Označení zelených regionů jako „Palestine“ je tedy zavádějící, protože to Arabové sami odmítli. Místo toho o rok později arabské armády zaútočily na Stát Izrael, který čerstvě vznikl na základě rezoluce VS OSN. Cílem bylo židovský stát zničit.
Izrael se přesile ubránil a navíc rozšířil své území do podoby, která je znázorněná na třetí mapě, jež zachycuje linii příměří a tzv. hranici z roku 1967, v níž je Izrael mezinárodně uznáván. Zeleně jsou na ní jako Palestina označena území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. To je ale opět lež, neboť tato území byla v té době okupována Jordánskem a Egyptem, zase tedy nešlo o žádný nezávislý palestinský stát.
Na poslední mapě je zeleně označeno Pásmo Gazy a roztroušené oblasti Západního břehu Jordánu jako poslední zbytečky nějaké kdysi existující Palestiny. Ve skutečnosti jsou tato území těmi jedinými, kde Palestinci (pojem, který začal uplatňovat Jásir Arafat až v roce 1964, do té doby šlo prostě o Araby) měli kdy jakoukoli vlastní samosprávu.
Nutno dodat, že tuto mapu sdílely i významnější umělecké osobnosti než Klus, například islandská zpěvačka Björk.
Ani slovo o útocích Hamásu
Mimo realitu je pak označování Izraele jako okupanta v případě Pásma Gazy. Z tohoto území s asi 2,3 milionu obyvatel se Izrael v roce 2005 zcela stáhl, teroristické hnutí Hamás je následně ovládlo násilím v roce 2007 poté, co v roce 2006 jen těsně vyhrálo volby před palestinskou umírněnou stranou Fatah.
Od té doby tam neomezeně a represivně vládne Hamás, který právo Izraele na existenci nikdy neuznal, útočí na něj raketami a vloni 7. října rozpoutal bezprecedentní barbarský útok na příhraniční oblasti židovského státu. Zahynulo při něm přes 1160 lidí, z toho 767 civilistů včetně 36 dětí, a to těmi nejhoršími způsoby smrti, jaké si lze představit.
Odborníci zkoumají ostatky obětí Hamásu. Horší smrt si nelze představit
O tom však v Klusově videu nepadne ani slovo stejně jako o osudu rukojmích zavlečených do Pásma Gazy, což je podle mezinárodního práva válečný zločin. Palestinští teroristé stále zadržují zhruba 130 izraelských rukojmí včetně dětí, nejméně tři desítky z nich už ale nežijí, odhadují izraelské tajné služby.
Klus se dál s vážnou tváří ptá, kdo dal Izraeli právo omezovat Palestincům pohyb po jejich vlastním území a nepouštět je z Palestiny nebo do Palestiny. Zcela přitom pomíjí, že Palestinci ze Západního břehu mohou cestovat do Jordánska, zatímco blokádu Pásma Gazy kromě Izraele tvrdě uplatňuje také Egypt.
„Jak je možné, že nějaký stát blokuje jinému státu příjem humanitární pomoci,“ ptá se dále Klus stále hovořící o Palestině jako o státu. Izrael v posledních týdnech skutečně čelí kritice od humanitárních organizací i části svých zahraničních partnerů, kteří poukazují na zdaleka nedostatečnou míru zásob, které do válkou zmítaného Pásma Gazy proudí po zemi v kamionech, a jejichž dodávky Izrael podle kritiků brzdí. Izrael naopak poukazuje na nedostatky na straně neziskových organizací a jejich malé kapacity. Že humanitární pomoc ve skutečnosti končí v rukách Hamásu, pak ukázal nedávný skandál pracovníků Agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA).
Svět se po skandálu pracovníků - teroristů OSN obrací k Palestině zády
Dvoustátní řešení?
Podle Kluse se v Česku opakuje mantra, že Palestinci odmítají příměří, když podle něj několikrát přistoupili na možnost dvoustátního řešení. To ale také není pravda. Kromě zmíněného plánu OSN z roku 1947 nepřistoupili Palestinci ani na žádný další konkrétní plán, který by vedl ke vzniku samostatné Palestiny. Nejblíže dohodě byli v roce 2000 v Camp Davidu, ale Arafat ji tehdy odmítl. Místo toho Palestinci rozpoutali druhou intifádu, od té doby jsou jednání na mrtvém bodě. Je ale pravda, že vznik nezávislého palestinského státu komplikují židovské osady na Západním břehu Jordánu, jež jsou rezolucemi OSN označeny za nelegální.
„Dokonce chtěli (Palestinci) trvalé příměří, ale Izrael ho odmítnul,“ říká dále Klus, přičemž není jasné, o čem mluví.
Úspěšný český písničkář jako zdroje pro svá tvrzení jednostranně uvádí díla historiků, kteří jsou ostrými kritiky Izraele a jejich práce je v akademické sféře vnímána jako kontroverzní, navíc jmenuje židovské autory (Illan Pappé, Norman Finkelstein), což obvykle dělají protiizraelští aktivisté, aby se vyhnuli nařčení z antisemitismu.
Současný válečný konflikt v Pásmu Gazy, který vyvolal říjnový útok palestinských teroristů, si podle úřadů ovládaných Hamásem ke čtvrtku vyžádal nejméně 31 tisíc obětí. Hamás tvrdí, že většina jsou ženy, děti a mladiství. Údaje nerozlišují mezi civilisty a palestinskými bojovníky, kterých podle Izraele jeho armáda zabila na 13 tisíc.
K podpoře jedné či druhé strany konfliktu se hlásí na Západě i mnozí umělci, verbální střety například doprovázely poslední udílení Oscarů. Děsivou a neudržitelnou situaci v Pásmu Gazy nikdo nepopírá, liší se však v pohledu na odpovědnost za ni a způsob jejího řešení. K podpoře Palestinců se na Západě kromě přistěhovalců původem z muslimských zemí hlásí také příznivci tzv. progresivní levice, mezi nimiž ale stále častěji také bují tradiční antisemitismus vyvěrající z přetrvávajícího mýtu o bohatých a mocných Židech.
Antisemitismus je negativní postoj, až nenávist vůči Židům či židovské víře (judaismu). Původ slova sahá do 19. století, poprvé jej nejspíše použil v roce 1860 židovský učenec Moritz Steinschneider ve slovním spojení antisemitské předsudky v souvislosti s myšlenkami francouzského filozofa Ernesta Renana o nadřazenosti árijské rasy nad semitskou.
Později se termín objevoval v německé nacionalistické literatuře a byl namířen výhradně proti lidem židovského původu či vyznání, ačkoliv zdánlivě odkazuje na Semity obecně. Termín Semité (odvozen od biblického Šéma) je označení pro národy hovořící semitským jazykem, tedy například hebrejsky či arabsky. Vzhledem k historickému vývoji pojmu antisemitismus, který se od počátku vztahoval výlučně k Židům, tak mohou být paradoxně za antisemity označeni i Arabové, byť jsou sami Semité.