Tisíce stížností: Češi zaplavují úřady udáními

„Takřka každý soud má svého kverulanta, který podává dvě tři podání měsíčně, kdy si stěžuje na všechno a na všechny,“ řekl Právu předseda Okresního soudu v Kutné Hoře Petr Franc. „My tady máme dva takové specialisty. Žalují například své sousedy, většina žalob je přitom šikanózních. Vedle toho dávají obrovské množství procesních návrhů,“ dodal.

Věční stěžovatelé tahají peníze z kapes daňových poplatníků a zpomalují práci soudů i dalších úřadů. „Ročně obdržíme pět stovek podnětů, ale třetina z nich se ukáže jako irelevantní,“ sdělil Právu náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Mezi nimi jsou i různá šikanózní udání, například na ředitelku základní a mateřské školy při pražské Fakultní nemocnici Motol Vlastu Průchovou. Už léta ji atakuje jedna z učitelek, která se kdysi chtěla ucházet o místo šéfky školy. Jen loni poslala na různá místa přes deset stížností.

„Poslední inspekce tam proběhla loni, nebyly při ní shledány zásadní nedostatky či porušení právních předpisů,“ konstatoval Andrys. „Dá se říct, že šlo jen o vendetu na základě historických vztahů mezi částí personálu a paní ředitelkou. Ta je velmi obětavá, škola je naprosto standardní,“ dodal náměstek.

Standardně funguje podle školních inspektorů i základní škola v Řevnicích. Novou ředitelku Pavlínu Seidlerovou ale začala hned od jejího loňského nástupu do funkce zaměstnávat záplava stížností místního občanského sdružení Řevnice dětem.

I když inspekce při letošní kontrole přišla podle Andryse jen na „relativní drobnosti“ a většina rodičů i učitelů je se školou spokojena, záplava stížností neskončila.

Co sdružení Řevnice dětem na fungování tamní školy konkrétně tolik vadí, nebylo z vyjádření jeho místopředsedy Jana Schlindenbucha pro Právo zřejmé. „Jsou to takové subjektivní věci, které se nedají dokázat,“ řekl. Nelíbí se mu výše odměn, které ředitelka dala loni dvěma zástupkyním. Na základě dalšího podnětu to teď řeší inspektorát práce.

Chronickým stěžovatelem na řevnickou školu je také osoba, která se podepisuje jako Pavel Svoboda. V Řevnicích ho nikdo nezná. Jen na školní inspekci se e-maily s různými podněty obrátil zhruba dvacetkrát, když se ho ale inspektorky pokoušely zpětně oslovit, napsal jim, ať kontaktují občanské sdružení Řevnice dětem.

Tento spolek ale tvrdí, že o existenci Pavla Svobody nic neví. Někdo si zkrátka řevnickou školu vybral k hrátkám jako z bondovky, ale zarazit ho nikdo nemůže.

Na anonymní podněty ČŠI podle Andryse obecně reagovat nemusí. „Velmi často je ale prošetřujeme – záleží na jejich obsahu a na našem posouzení,“ doplnil.

Česká obchodní inspekce (ČOI) se podle svého mluvčího Jiřího Fröhlicha zpravidla zabývá všemi podněty, tedy i těmi anonymními. „Někdy si nelze ověřit, zda dotyčná osoba skutečně existuje,“ uvedl. ČOI loni řešila celkem 22 505 podání. „Oprávněných nebo aspoň částečně oprávněných jich bylo jen 2613,“ dodal Fröhlich.

Úředníkům, ale třeba i starostům přidělává starosti rostoucí počet dotazů, které nespokojení lidé vznášejí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Pokud se žadatel o informace drží jednoduché předepsané formy, úřad má vždy povinnost na jeho dotazy, i kdyby jich byly stovky, odpovědět. Stejně tak stavební úřady jsou nuceny provádět různá terénní šetření, i když je zjevné, že jde třeba o pouhou pomstu v sousedských sporech.

Lidé si také stále častěji stěžují na samotné úředníky, soudce, starosty či policisty. Inspekce bezpečnostních sborů obdrží ročně na policisty přes dva tisíce stížností. Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) se proto v této souvislosti už nechal slyšet, že lidé by mohli za každý podnět zaplatit správní poplatek tisíc korun.

Pro některé lidi se udávání a stěžování na druhé stalo náplní jejich života. Mezi starosty a úředníky proto podle průzkumu Práva sílí hlasy po přijetí takových opatření, která by omezila velmi časté zneužívání zákona o svobodném přístupu k informacím a zakázala by úřadům zabývat se anonymy. Ty by pak měly více času na řešení skutečně důležitých věcí.