Tisíce dětí z Ukrajiny si v Plzni mohou o letních táborech nechat jen zdát

„Kdyby byla nabídka širší, bylo by to super. Ale je to otázka peněz,“ řekl Novinkám Ľubomír Lupták, ředitel spolku Ponton, který se snaží podporovat volnočasové aktivity dětí a mladých z rodin, kterým hrozí sociální vyloučení. „Problém je v tom, že se takovéto aktivity nedají vykázat jako náklad na sociální službu, je třeba hledat sponzory. My máme jeden projekt nazvaný Zvládneš to! A to díky tomu, že jej podpořilo dotací ministerstvo vnitra,“ upřesnil Lupták. Stát přispěl v tomto případě 130 tisíci.

„Jde o zátěžový pobyt v Dolní Bělé na Plzeňsku pro celkem dvanáct ukrajinských a romských dětí, které přecházejí ze základní na střední školu. Program je náročný, díky tomu se však naučí spolupracovat. A to je ten nejlepší způsob, jak vymazat nejrůznější předsudky,“ podotkl Lupták.

Týdenní prázdninový program pro ukrajinské děti odstartovalo v pondělí 15. července plzeňské Komunitní centrum Diecézní charity Plzeň. „Máme osmnáct účastníků od osmi do čtrnácti let, jsou to někteří z těch, kteří k nám docházejí i během roku,“ konstatovala Eva Klimentová z uvedeného centra. „Děti v létě často nemají vyžití, školy a školky nejsou. Rodiče jsou v práci a ony musejí trávit většinu času zavřené doma,“ dodala.

Kurzy češtiny nebo hovory s psycholožkou v přírodě plzeňských parků doplní volnočasové aktivity. „Třeba v úterý jedeme na výlet do Blatné,“ podotkla koordinátorka centra Irena Kolomijec.

Poměrně dost ukrajinských dětí se zapojí do některého z více než stovky příměstských i tradičních táborů, které pořádá plzeňské Středisko volného času Radovánek. „Odhadem se jich zúčastní kolem sto padesáti dětí z Ukrajiny,“ sdělila ředitelka zmíněného zařízení Eva Tischlerová. „Na táborech, stejně jako v našich kroužcích, nerozdělujeme, zda jde o české, nebo ukrajinské děti. Ověřili jsme si, že je lepší, když jsou spolu, neděláme mezi nimi rozdíly, nikoho nediskriminujeme,“ dodala.

„Děti mezi sebou stoprocentně vycházejí lépe než dospělí, vznikají mezi nimi přátelství. A snáze se adaptují i dospělí, kteří své děti dávají do kroužků nebo posílají na tábory, protože se při těch příležitostech potkávají s českými rodiči,“ poznamenala Tischlerová a připomněla: „Když začala ukrajinská krize, měli jsme dvě stě dvacet ukrajinských dětí a udělali pro ně adaptační skupiny. Dvě třetiny z nich tady zůstaly, a protože nás znaly, začaly k nám chodit na kroužky.“

Ještě minulý rok fungovala letní adaptační skupina pro ukrajinské předškoláky při lesní školce, která působí u plzeňského Seneckého rybníka. „Letos se nikdo nepřihlásil,“ uvedla Hanka Loužilová z tohoto zařízení. „Děti, kterých se to týkalo, přešly do základních škol nebo státních školek, které jsou blíž jejich bydlišti,“ vysvětlila.

Před dvěma lety zorganizoval dva běhy příměstského tábora pro malé Ukrajince třeba i spolek Ametyst. „Chtěli jsme pomoci na počátku války, teď je už nepořádáme. Bylo to pro nás náročné a uprchlíci nejsou úplně naše cílová skupina,“ vysvětlila předsedkyně spolku Jana Pohlová.