Článek
Osmiletí koníci Monty a Frodo se terapii věnují třetím rokem. Na lidi jsou už zvyklí a nemají problém navštívit i nepohyblivé klienty uvnitř budovy.
Za doprovodu své majitelky a chovatelky Evy Bukričové se bez obav procházejí tamní kavárnou, vyjedou do horních pater výtahem a za seniory dojdou až k jejich postelím.
V domově Clementas se totiž práce s koňmi přizpůsobuje potřebám každého klienta. „Buď si koně pohladí a nakrmí ho nebo pomáhá jen jeho přítomnost,“ tvrdí jejich chovatelka Eva Bukričová.
„Může jít i o pacienta s pokročilou demencí, a to vždy má nějaký význam. Někteří se díky tomu zasmějí nebo začnou mluvit,“ popisuje.
Právě o klienty s různými stupni demence tento domov se zvláštním režimem pečuje. Do zvířecí terapie se zapojují všichni klienti, kterých je v domově kolem 250.
Podle ředitelky domova v Mlékovicích Andrey Faltysové pomáhá zvířecí terapie vytvořit příjemnější, domácí prostředí.
„My jsme měli doma spoustu hospodářských zvířat, ale koně nikdy. Je to úžasné,“ říká klientka domova Helena Martenková. „Musela jsem koním nachystat speciální jídlo,“ popisuje další seniorka Květa Marková.
„Byla jsem šťastná, že ocení, když jim ho člověk přinese. Je skvělé být v kontaktu s takovým krásným zvířetem,“ říká po návštěvě koníků.
Nejde ale jen o navození zajímavého zážitku nebo připomenutí domova, kde klienti mohli zvířata v minulosti chovat. Kontakt s terapeutickými zvířaty také rozvíjí jemnou motoriku.
„Když hladíte zvíře, prohřívá se vám dlaň, narovnávají se vám zkroucené svaly. Můžete díky tomu lépe udržet úchopovou schopnost, a díky tomu se třeba i napijete,“ popisuje pozitivní vliv ředitelka.
Kladné působení zooterapie na klienty s demencí potvrzuje i aktivizační pracovnice Marie Švolbová. „Třeba i ležící klient, který tolik nevnímá, na zvíře reaguje velmi dobře. Pohladí ho a cítí se lépe,“ popisuje.
I proto je tento domov otevřený různým zvířatům. Spolu s klienty v něm trvale žijí také dvě kočky, psi a andulky.
Zvířecí obyvatelstvo doplňují ještě terapeutické slepice hedvábničky, které vedení pořídilo v době covidu, aby se o ně mohli klienti sami starat.
Kromě toho také domov navštěvují jednou týdně psí terapeuti, kteří jsou na canisterapii cvičení.
Klientka Hana Zaltová si ale nejvíce užívá právě neobvyklou návštěvu koní. „Potěší vás, že jsou ta zvířátka tak přítulná,“ říká.
„Pro mě je kůň něco ohromného, nikdy jsem totiž nebyla na venkově. Vždy, když přijdou, je to pro mě takové překvapení a potěšení,“ svěřuje se.
Výhoda návštěvy koní oproti například psím terapeutům spočívá právě i v jejich netradičnosti.
„Mnozí klienti ani nečekají, že je opravdu navštíví v pokoji tak velké zvíře. Vypráví mi o tom nadšeně ještě několik dnů,“ popisuje ředitelka.
Do domova zavítali koně už potřetí, a to jak menší koníci plemene minihorse, tak i velký hřebec.
„Dnes je tu hnědáček Monty původem z Ameriky a také osmiletý Frodo původem z Evropy se zbarvením appaloosa. Oba jsou plemene minihorse,“ představuje koně Eva Bukričová, která je za klienty přivedla.
Na výcvik terapeutických koní se vybírají ti s klidnou povahou, temperamentní se pro práci se zdravotně postiženými nehodí. Od malička se pak kůň dostává do kontaktu s lidmi a nechává se od nich ošetřovat.
„Pro koně je to práce jako každá jiná, stejně jako pro lidi. Jsou unavení psychicky a potřebují samozřejmě i odpočívat. Po takové terapii jsou ale i dobře najezení,“ směje se jejich chovatelka.
Vystudovaná zootechnička Eva Bukričová své koně, ale také psy, kozy či ochočené slepice přiváží i do škol a školek, kde pro děti připravuje interaktivní programy.
V domově pro seniory se zvláštním režimem rozhodně není naposledy, zooterapie se mezi klienty těší velké oblibě a jak zmínili pracovníci, nepochybně pomáhá.