Článek
Zatímco v roce 1989 činil počet novorozeňat narozených mimo manželství 10 tisíc ze 130 tisíc nově příchozích na svět, letos to vypadá, že počet dětí partnerů, nikoli manželů, opět stoupne minimálně o jedno procento.
„Meziročně jich přibylo tisíc, tvořily tak 47,7 procenta živě narozených, zatímco o rok dříve v témže období jen 46,4 procenta. V celém roce 2014 činil počet dětí narozených mimo manželství 51 267 z celkového počtu živě narozených 109 860,“ sdělila Právu Petra Báčová, mluvčí Českého statistického úřadu.
U prvorozenců je podíl takových dětí ještě vyšší – pohybuje se kolem 55 procent.
Pro děti galimatyáš
„Více prvorozených dětí se rodí mimo manželství už od roku 2010. Ale pokud jde o děti narozené ve druhém a třetím pořadí, tak ty se převážně už rodí v manželství,“ komentovala již dříve statistiky předsedkyně České demografické společnosti Jitka Rychtaříková.
Zda trend života ve volnějším svazku má pozitivní, nebo spíše negativní dopady, protože rodina je přece základ státu, je často diskutovanou otázkou. O odpovědi má jasno psycholožka a partnerská terapeutka s letitou praxí Alice Vondrová.
„Fungující rodina je základna pro děti. Dnes vyrůstají v rodinách, kde jsou děti matky, otce, společné děti, další partneři – mají v tom galimatyáš. A samozřejmě to má dopad na jejich psychiku a budoucí vztahy.“
„S takto získanou labilitou se ve své praxi setkávám už v podstatě u druhé generace. Další negativum neuzavření sňatku je tu pro ženy. Pro muže je to výhodné, není smlouva, není třeba rozvodu, snadněji se jim taková rodina opouští, a vůbec nelze mluvit o společném majetku manželů,“ tvrdí Vondrová.
Čtyři kategorie rodičů
„Setkávám se s tím u řady klientek, najednou nemají nic. Jsou bez prostředků, s dětmi a jediné, čeho se mohou chytit, je soudit se o alimenty. Muž a žena jsou rovnoprávní, dokud žena nemá děti. V tom okamžiku je na muže ekonomicky odkázaná,“ dodala psycholožka.
Rodičů, kteří přivedou na svět děti a nejsou sezdaní, jsou podle psycholožky čtyři kategorie. První tvoří ženy, které partner skutečně opustil, na dítě zůstaly samy nebo otec dítěte vedle nich žije, ale z ekonomických důvodů a finančních úlev je pro ženu jednodušší zůstat samoživitelkou.
Druhou skupinou jsou páry, které sňatek programově odmítají. Žijí v rodině i s více dětmi, ale formálnímu uzavření manželství se brání. Třetí kategorií jsou ženy, které se stanou matkami po zralé úvaze, jsou ekonomicky zajištěné a prostě dítě chtěly, přestože stálého partnera nemají. Často tedy s tatínkem dítěte nežijí a ani to neměly v úmyslu.
Čtvrtou skupinou jsou páry, kde sice žena na uzavření sňatku tlačí, ale vzhledem k tomu, že pár spolu bydlí, úplně se do svatby nehrnou. Finance si chtějí užít jinak a pak přijde čas na dítě a opět jsou peníze potřeba jinde.
Jdeme s Evropou
„A takhle pak plynou čtyři roky, osm, deset let. Tato kategorie partnerů trochu hřeší na to, že od určitého věku spolu lidé vlastně už vůbec nechodí. Po měsíci se sestěhují, odpadne to klasické randění a dobývání ze strany mužů. Začnou žít, jako by byli manželé, pak nastane čas na děti,“ míní partnerská terapeutka.
„Přestože o svatbě uvažují a mluví, raději utratí peníze za cestu do Thajska. Pak samozřejmě za miminko, poté je potřeba nové auto. Úplně tam zmizí cíl završit lásku sňatkem. Byť to na začátku mysleli dobře,“ dodává.
Trend přibývání novorozeňat svobodných matek vládne celé Evropě. Česko je na tom nyní zhruba jako Nizozemí. Extrémem je Island, kde mají tyto děti 70procentní podíl na porodnosti.
Motivace k většímu počtu manželství může být různá. Britům například pomohla zvýšit statistiky sňatků královská svatba Williama a Kate. Zvýšit počty tuzemských svateb, kterých se letos do konce září uskutečnilo 41 tisíc (zhruba o tisíc víc než loni ve stejném období, pozn. red.), se podařilo v Česku v roce 1973. Tehdy se jich pořádal téměř dvojnásobek hlavně díky novomanželským půjčkám, které byly tehdy velmi výhodné a moderní.
