Těhotnou připravila rakovina o práci, partnera i byt

Musela skončit v práci, navíc partner situaci nezvládl a odešel od ní. Zůstala sama, s miminkem v břiše a hrozivou diagnózou před očima. Chyběly jí peníze, dokonce přišla o byt.

Dočasné útočiště našla Jana v azylovém domě Diakonie. Podařilo se jí sice sehnat nové bydlení, ale přestěhovat se do něj nemohla. Neměla dost peněz na zaplacení kauce nájmu.

„Samotný azylový dům nedokáže v této situaci finančně přispět. Státní dotace, které dostává, jsou určeny výhradně na jeho provoz. Janin příběh, jakkoli bolestný, zkrátka nezapadal do škatulek,“ řekl redakci Práva Pavel Hanych, mluvčí Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Pracovníky Diakonie ale napadlo požádat o pomoc dárce, kteří se každoročně účastní sbírky Krabice od bot.

„Spočítali jsme, že patnáct tisíc pomůže Janě z nejhoršího. Reakce přišly okamžitě,“ vzpomínal Hanych.

Během několika dnů se na účtu pro Janu shromáždilo více než 62 tisíc korun.

„Lidé mi pomohli jak finančně, tak spoustou dárků. I tím, že mi třeba popřáli hodně zdraví a štěstí. Chtěla bych jim všem poděkovat. Nic takového pro mě ještě nikdo nikdy neudělal. Jsem šťastná, že až se malý narodí, už budu mít byt s vybavením, abychom v něm mohli normálně žít. A věřím, že až na tom budu líp, sama budu pomáhat těm, kteří to budou potřebovat,“ vzkazovala Jana před začátkem léta svým zachráncům.

Onkologickou léčbu Jana podstoupila poprvé ještě před těhotenstvím. Po roce se jí rakovina vrátila, a přestože byla přesvědčená, že podruhé už se léčit nebude, tak se jako těhotná do boje pustila znovu. Podstoupila mastektomii prsu. Jiná léčba nepřicházela v úvahu.

V létě se jí narodil zdravý a krásný chlapeček Matyáš. Od porodu ji lékaři stále sledují a výsledky jsou dobré. Jana si tedy, i přes několik ran, které jí život uštědřil, dokázala uchovat naději a nyní už několik měsíců bydlí se synkem ve svém.

„V azylových domech Diakonie pomůže ročně téměř pěti stovkám lidí, nejčastěji jsou to maminky s dětmi. Příběhů, jako ten Janin, se tu odehrává hodně. Většina z nich ale stále čeká na svůj dobrý konec,“ dodal mluvčí Diakonie s tím, že i samotný azylový dům se věčně potýká s problémy.

„Jeho fungování pokrývají dotace, které však sotva stačí na provoz. Abychom mohli čas od času rekonstruovat nevyhovující prostory nebo pořídit vybavení jako zahradní koutek či houpačky pro děti, musíme shánět peníze prostřednictvím sbírek, jako je Krabice online, webová stránka, přes niž lze posílat finanční dary,“ říká Pavel Hanych.

V azylovém domě mohou matky s dětmi zůstat jen rok. „V praxi se často setkáváme se situací, kdy se po roce maminky s dětmi stěhují do jiného zařízení, protože si zkrátka nenašetřily peníze na kauci. Toto řešení, které je v zásadě možné, jen dokresluje, že cesta ke šťastnému konci bývá namáhavá a často dlouhá,“ upozornil Hanych.

V Česku je celkem 215 azylových domů, počet lůžek v nich je podle ročenky Českého statistického úřadu něco přes 7 tisíc, z toho obsazená kapacita je přibližně 5,5 tisíce. „Není to tak, že by byly nějaké kapacitní rezervy, spíš je v provozu běžné, že kvůli stěhování v průběhu roku není každé lůžko obsazené celoročně, proto ta disproporce,“ vysvětlil mluvčí Diakonie.