Článek
Oficiálně o tom nikdo z taxikářských dispečinků mluvit nechce, ale stačí se povozit večerní Prahou. „Od dispečinku se odpojuji, už dojíždím jen výpovědní termín,“ říká pětapadesátiletý Mirek, jenž taxikaří bezmála deset let.
V udržované čisté octavii, označené coby taxi, má na palubní desce ještě vizitky na taxi dispečink, ale přijíždí na základě objednávky přes mobilní aplikaci Uber. Na místě je do dvou minut od potvrzení požadavku v mobilu.
Z protestů těžil Uber
Dáváme se do řeči o nedávných protestech pražských taxikářů proti Uberu a podobným společnostem. „Ty protesty jen k firmě přivedly nové zákazníky. I starší lidi, kteří se mobilních aplikací báli, se díky tomu humbuku o nich dozvěděli. A lidi klasické taxikáře většinou rádi nemají, tak přišli na chuť Uberu a dalším. Jede se za jasnou cenu, zákazník ji zná předem a já vím také, že dostanu zaplaceno,“ shrnuje s nadhledem Mirek. Jak říká, je spokojený, protože ho baví řídit a být s lidmi.
„Centrála rozdělovala i deset tisíc jízd denně, teď tak tři tisíce. Kdyby neměli letiště, jsou v háji,“ míní Mirek. Méně práce v dispečinku je ovšem také důsledek toho, že i klasické taxislužby musely jít s trendem a zavést aplikace pro mobily.
Podle Mirka teď „kluci“ naříkají, protože ještě nezačala sezona. „Jo, oni si vydělají v létě i 150 tisíc měsíčně, jenže musí platit auto, musí platit dispečink, ať jsou kšefty, nebo ne, a ono to dělá 50 tisíc měsíčně. Navíc je jich tam jako psů, takže než začnou lidi lítat na dovolenou, okusují si nehty. To není nic pro mě.“
Demonstrace pražských taxikářů proti novele zákona.
Mirek už to má, jak se říká, vychytané. V týdnu si Uber za prvních padesát jízd strhává čtvrtinu z jízdného a u každé další jízdy nad tento limit už jen deset procent.
Nový týden a začíná se od nuly. Motivuje tak taxikáře, aby jezdili. „Pondělí až středa vyrážím hlavně dopoledne, kdy lidi potřebují na úřady a do práce. Jsou to krátké jízdy z ulice do ulice za pár korun. A tak i provize Uberu není velká. A čtvrtek, pátek, sobota si jezdím už noční delší jízdy, ze kterých tolik neodvedu.“
Se zákonem už potíže nejsou. „Tím, že v mobilu potvrdíte objednávku, nahrazujete podpis na automaticky vytvořené přepravní smlouvě. A ceny se mění podle situace, ovšem zákazník to vidí předem. Když je velká poptávka a málo aut, cena roste; pokud jezdí méně zákazníků, hlavně nad ránem, cena klesá,“ popisuje Mirek.
Jde to i za polovinu
Objednání je snadné a rychlé. Satelit přidělí auto, které je zákazníkovi nejblíže, a člověk na mapě v mobilu vidí, jak se k němu jeho taxík blíží. Zpětně pak může klient hodnotit řidiče a řidič klienta, takže se i dá vyhledat, koho si lidé cení a důvěřují mu. Žádné dohadování a obezličky.
Testujeme zhruba dvacetikilometrovou trasu ze smíchovského nádraží za Prahu. Klasický taxikář ze štaflu před nádražím to od oka odhaduje na 650 korun. „Děkuji, nechci. Uber mně právě přistavuje vůz za 330 korun,“ dávám sbohem „žlutému“ taxikáři.
Nabídka dalších dvou aplikací byla obdobná. I u „uberů“ ovšem může jet člověk dráž, kromě již zmíněné špičky se to stane, když si objedná drahou černou limuzínu. Ale lidová třída „pop“ bohatě stačí.
Taxikářské aplikace jsou dobrá zpráva i pro magistrát. Už brzy by nemuseli být potřeba úředníci na kontrolu taxislužeb, satelitní aplikace je ohlídají za ně. A třeba se jednou připojí i finanční úřad s automatickou srážkovou daní, takže zdaňování taxikářů už nebude žádný problém a odpadnou otazníky, zda jezdí „šolichy“ bokem, nebo ne.