Článek
"To, co se stalo v Tatrách, je mementem také pro Šumavu. I na Šumavě jsme v minulosti narušili přirozené porosty, přirozenou druhovou skladbu a vytvořili rozsáhlé monokultury," uvedl ředitel Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Alois Pavlíčko a zdůraznil, že v Tatrách padly právě především monokulturní porosty smrku, které jsou i na Šumavě.
Skladba šumavských hvozdů je naprosto nevhodná, dodává mluvčí Národního parku Šumava Radovan Holub. "Na ploše 55 600 hektarů je smrkový porost zastoupený až z 90 procent. Smrky jsou mělce zakořeněné a rostou blízko sebe. Padne-li jeden, strhne i mnoho dalších, zvlášť, když mají podmáčené kořeny," uvedl Holub.
"Ideální je smíšený les se zastoupením smrku z pouhých 50 procent. Takový ale zatím na Šumavě chybí," potvrzuje někdejší zaměstnanec správy chráněné krajinné oblasti Zdeněk Kantořík.
Cíl pro Krkonoše: třetina listnáčů
Obdobně smýšlejí i v Krkonoších, kde v roce 1968 padly za oběť ničivému vichru statisíce kubíků dřeva.
"Struktura lesních porostů národního parku není s ohledem na větrné smrště ideální. Máme v plánu postupně osázet Krkonoše z třiceti procent listnatými stromy, především buky. Účinek to ovšem může mít za ještě normálních podmínek. Tomu, k čemu došlo v Tatrách, však lze sotva zabránit. Šlo o extrém, který se nedá nijak ovlivnit," konstatoval odborný pracovník Správy KRNAP Jan Hřebačka.
"Smrků je u nás tolik, že pokud vítr přijde i sem, tak stromy začnou padat i u nás," řekl Jaroslav Müller ze Správ CHKO Beskydy. "Do budoucna, přesně tak, jak říkají Slováci, je potřebí sázet více listnatých stromů. Cena smrku je ovšem několikanásobně nižší," dodal.
Příroda trestá monokulturu?
"Je vidět, že příroda se k monokulturám umí zachovat velmi tvrdě. Musíme proto na chvíli nechat ekonomické zřetele stranou a dát zelenou smíšeným lesům, které mají přece jen větší šanci přežít. Je však třeba vidět i to, že pokud nastane přírodní katastrofa většího kalibru, neodolá jí ani sebepřirozenější les," doplnil Pavlíčko.
O tom se minulý pátek přesvědčili lesáci v Jeseníkách. Ničivý orkán nejvíce postihl lesy v okolí Šternberku, které patří do podhůří Jeseníků. Zasadil tvrdou ránu zvlášť jejich skvostu, chráněnému údolí Bílé Opavy. "Je to pro nás bolestné už jen proto, že údolí Bílé Opavy je součástí přírodní rezervace a patří k nejcennějším u nás," posteskl si šéf CHKO Jeseníky Jan Halfar.
Celkem v Jeseníkách spadlo podle lesníků asi 50 tisíc kubíků dřevní hmoty, což je zhruba deset procent stromů popadaných v Tatrách. "Hodnotíme to jako malou katastrofu. Naštěstí 70 procent z polomu tvoří celé stromy, takže jen třetina polomu se dá brát jako skutečná škoda," řekl Právu ředitel krajského inspektorátu Lesů ČR v Šumperku Vlastimil Štefl .
Názory se různí
Je zřejmé, že katastrofa v Tatrách oživí i v českých podmínkách diskuse o nejlepším složení lesů ve vyšších nadmořských výškách.
"Pokud by takový vítr přišel do Krušných hor jako v Tatrách, dopadly by lesy stejně jako tam. Stalo by se to, i kdyby byly lesy smíšené. Když někdo tvrdí, že za to mohou pouze smrkové monokultury, tak si jen přihřívá svou polívčičku. V takových nadmořských výškách stejně nic jiného než smrk neroste," uvedl lesní správce v Horní Blatné v Krušných horách na Karlovarsku Jan Neuman.
"Matka příroda je nevyzpytatelná a možné je všechno. V takovém vichru by nevydržel ani listnatý porost. Velkou roli hraje směr větru. Vítr může strom zlomit, ale i vykroutit," vysvětlil Jiří Holický z Lesů České Republiky v Kraslicích, které spadají do horské oblasti.
Daň změnám klimatu
Podle zástupce ředitele krajského inspektorátu Lesů ČR v Liberci Libora Dostála hrozí hypoteticky kalamity podobné té tatranské všude v Evropě. "Je to daň změnám klimatu a chování našich předků k lesům. V normálním větru, když to není vyloženě uragán, pomůže i druhová skladba lesa, protože listnáče jsou zakořeněné lépe než smrky. I proto se snažíme Jizerské hory postupně převést na smíšený les," míní Dostál.
"Monokultura je jedno z hledisek, která mají vliv na konečný rozsah katastrofy, ale těžko říci, co by bylo, kdyby..." uvedl ředitel Loketských městských lesů Jaroslav Hlavsa. "V našem případě máme osmdesát procent smrkového hospodářství," doplnil. "V roce 1996 jsme zažili něco podobného. Orkán nám během chvíle zničil pětadvacet hektarů souvislého porostu," řekl Hlavsa.
Listnatých lesů u nás přibývá
Ani podle mluvčí ministerstva životního prostřední Karolíny Šůlové nelze vyloučit, že by Českou republiku mohlo postihnout něco podobného jako slovenské Tatry. "Obecně tam, kde byly vysazovány monokultury, je riziko takových událostí vždy větší," připustila mluvčí.
S postupujícími klimatickými změnami se podle Šůlové bude zvyšovat počet nenadálých událostí velkého rozsahu, jako jsou povodně či velké větry, tedy extrémních výkyvů počasí. Česká republika se snaží předcházet nebezpečí tím, že vysazuje více smíšených lesů: "Procento listnatých stromů se od roku 1990 výrazně zvyšuje," dodala Šůlová.
Listnatých lesů je v ČR v současnosti asi pětina. Za optimum přitom ekologové považují aspoň třetinu z celkové výměry lesů. Za posledních 50 let se ale jejich podíl u nás téměř zdvojnásobil (tabulka). Nejvíce jsou listnaté lesy zastoupeny na jižní a střední Moravě, v Polabské nížině a v Krušných horách.
Podle jiného zatřídění je u nás převážně jehličnatých lesů (s podílem jehličnanů 75 % a více) pouze 31,2 %, převážně listnatých 13,2 %, zatímco většina lesů (55,6 %) je smíšených.
