Takhle by se mohl ukládat jaderný odpad na 100 tisíc let pod zem i u nás. Češi sbírají zkušenosti ve Finsku

Zástupci SÚRAO se na první studijní workshop do Finska vydali na začátku října a dojíždět na ně budou po dobu pěti až šesti měsíců. „Pro nás je to velká výzva, příležitost naučit se unikátní dovednosti a přenést je do českého programu hlubinného úložiště,“ říká vedoucí úseku přípravy úložišť Markéta Dohnálková.

Češi spolu s přizvanými odborníky z několika dalších zemí budou přítomni po celou dobu tzv. trial testu. „Budeme u té chvíle, kdy dojde k přeložení vyhořelého jaderného paliva do kontejnerů, dále budeme sledovat celou cestu vyhořelého paliva do podzemí až po to samotné uložení. Budeme pozorovat kompletně celý provoz,“ vyjmenovává Dohnálková.

Zkušební provoz zahrnuje i nácvik reakce na některé krizové situace, které mohou během procesu ukládání nastat, například únik materiálu a vytažení poškozeného kontejneru zpět na úroveň terénu. Skutečné vyhořelé palivo se ale při zkušebních testech zatím nepoužívá.

„Na konci celého programu si vyhodnotíme, co všechno jsme se tam dozvěděli, a zhodnotíme, jakým způsobem to přeneseme do Česka,“ plánuje vedoucí.

V současnosti je podle SÚRAO jedním z velkých témat tuzemského programu projektové řešení areálu úložiště na povrchu a podoba tzv. překládacího uzlu.

„Během naší návštěvy bychom se tak chtěli co nejvíce zaměřit na projekt tohoto stavebního objektu, jeho požadavků na zajištění provozní bezpečnosti, ale také třeba na systém překládání vyhořelého jaderného paliva do ukládacích kontejnerů,“ uvádí správa.

Jak přiznává Dohnálková, i bez zkušeností z Finska by si poradili, šetří tím ale čas. „Unikátní na projektu hlubinného úložiště je právě ta mezinárodní spolupráce, při které mezi sebou země sdílejí informace a nám v Česku to velice pomůže,“ vysvětluje.

Hlubinné úložiště Onkalo provozované finskou společností Posiva si vybrali nejen proto, že je celosvětově první, ale také kvůli tamnímu podloží. „Mají stejné hostitelské horninové prostředí, krystalinické, shodné, jako budeme využívat my,“ říká Dohnálková.

Zařízení leží na jihozápadním pobřeží země, nedaleko jaderné elektrárny Olkiluoto. Zprovozněno má být v příštím roce. Podle plánů by se do roku 2145 mělo v jeho podzemí uskladnit přes tři tisíce měděných kontejnerů s vyhořelým jaderným odpadem. V podzemích vrtech by se pak bezpečně uchovávaly příštích sto tisíc let.

V tuzemsku zatím SÚRAO připravuje geologický průzkum vyhlédnutých lokalit pro úložiště, plánuje v nich průzkumné vrty do hloubky budoucího úložiště, což je kolem 500 metrů pod povrchem, geofyzikální měření či hydrometeorologický monitoring.

Původně měl průzkum začít na začátku letošního roku, ministerstvo životního prostředí k němu však dalo povolení až v říjnu. Týká se třech lokací – Horka na Vysočině, Březový potok na Klatovsku a Janoch nedaleko Temelína v Jihočeském kraji.

Zpoždění v celé přípravě projektu, jehož náklady se vyšplhají celkově na zhruba 130 miliard korun, ale podle správy zatím nehrozí. Finální lokalita by měla být vybraná mezi lety 2028-2030 a úložiště samotné pak bude v provozu od roku 2050.

„Už v minulém roce jsme si nechali zpracovat kompletní podrobný harmonogram přípravy úložiště až do uvedení do provozu s tím, že chceme stihnout milník – rok 2050. Technicky i technologicky vše připravit, naplánovat a zrealizovat možné stále je,“ uvedla Dohnálková.

Hlubinné úložiště má být konečným místem pro uložení radioaktivních odpadů pocházejících především z tuzemských jaderných elektráren, včetně nových bloků, ale třeba také ze zdravotnictví. Technologicky a finančně náročné přepracování vyhořelého jaderného paliva ČR ve svém konceptu nemá.