Článek
Kdoví, zda včerejší premiérovu nevolnost ve Sněmovně způsobila víc přepracovanost, nebo rána do vazu od někdejšího ministra Zemanovy vlády. Poté, co Kužvarta jako eurokomisaře Špidla prosadil téměř proti všem, podrazil ho novopečený majitel hvězdné kariéry před vlastním poslaneckým klubem, když se své komisařské budoucnosti s podivným vysvětlením vzdal. Těžko přitom uvěřit Kužvartovu oficiálnímu zdůvodnění, že mu vadí znevažování republiky, Svobodovo zpochybňování rozhodnutí vlády, pomluvy, či snad dokonce problémy s letenkami. Spíš to vypadá, že euroformátu nedorostlý politik na poslední chvíli prozřel a poznal, že na takovou kariéru nemá.
Jestli to byl jeho důvod k rezignaci, pak se mu to ale musí přiznat k dobru. Bylo by horší, kdyby na to přišel třeba až za rok.
Vladimír Špidla musel vědět, že dělá s výběrem Kužvarta chybu a že je to jen úlitba spolustraníkům. Při posuzování osobních kvalit si jako místopředseda bývalé vlády musel pamatovat, koho dělá "naším ministrem v Evropě".
Za celé své dřívější české ministrování totiž nenabídl Kužvart ucelenou vizi ekologické politiky vlády a z politického vyjednávání mnohokrát propadl. Snoubily se v něm silácká rétorika a razantní požadavky s ochotou kapitulovat v zásadních věcech, především když šlo o střety s jeho někdejšími kolegy Grégrem a Fenclem. To není dobrá výbava pro evropského ministra.
Po včerejším kolapsu naštěstí mohli lékaři pustit premiéra odpočívat domů. Možná se tam na něj z kouta jeho ložnice díval duch pracovitého diplomata Pavla Teličky, skutečného odborníka "na Evropu", jenž ale při prvním výběru k nominaci nebyl jako eurokomisař pro tuto zemi dost dobrý...
Skorokomisaři Miloši Kužvartovi by se nyní ale nemělo vyčítat, že v téhle politické zkoušce neobstál. Co mu však vyčítat lze, je způsob rezignace. Chyběl mu při ní byť jen záchvěv nějaké politické noblesy. Rezignace se přece mohla odehrát takříkajíc po evropsku -mezi ním, premiérem a ministrem zahraničí, to by bylo na úrovni. Jít to probírat na poslanecký klub, tedy na vnitrostranickou půdu, byl od Kužvarta provinční nápad za všechny peníze. Celá tahle komisařská kalvárie je pak ovšem ukázkou toho, jak škodlivé je podřizovat výběr do evropských funkcí partajním zájmům.
PRÁVO 21. února 2004