Tábor v Letech byl stanicí před vyhlazením, připomíná historik

V podstatě by se dal v čase a vývoji popsat všemi třemi přídavnými jmény. Lety u Písku a moravský Hodonín u Kunštátu nejdříve spadaly do kategorie pracovních táborů, Romů v nich bylo do deseti procent.

Pracovní tábory byly zřízeny legislativně již za druhé republiky a měly v nich být lidé, kteří byli označováni jako „práce se štítící“.

Druhá republika se totiž snažila do těchto táborů koncentrovat lidi tzv. z okraje společnosti – jednalo se tedy o vyloučení ze společnosti s odůvodněním špatného přístupu k práci.

To je v podstatě jiný výraz pro internační tábor určený ke koncentraci, řečeno tehdejším jazykem, cikánského obyvatelstva a jeho následného přesunu do vyhlazovacích táborů.

Zásadní rozdíl je, že do internačního tábora byly na rozdíl od tzv. pracovního svezeny celé rodiny – muži, ženy, děti, staří lidé. Účelem už není práce, ale izolace, čisté vyčlenění, vyloučení ze společnosti.

Ke změně z pracovního na cikánský tábor došlo za německé okupace v červnu 1942. Pokud jde o Romy, tak pro internaci českých Romů byly určeny Lety, pro internaci moravských Hodonín u Kunštátu.

Oba výrazy lze zaměnit, lze mluvit o koncentračních-internačních táborech. Tyto tábory koncentrují lidi na jednom místě, internují je na základě rasy, původu, víry, politického přesvědčení a izolují je od společnosti. To není jen případ nacismu, ale i dalších totalitních systémů.

Není. Technokratickou mluvou Třetí říše jen některé koncentrační tábory měly vyhlazovací program. Na území nacistického Německa byly stovky koncentračních táborů, ale asi osm z nich bylo vyhlazovacích jako Osvětim, Treblinka nebo Sobibor.

Nacistické vyhlazovací tábory ale nebyly záležitostí našeho území, nacházely se zejména ve východním Polsku.

Na našem území byly jen pracovní pobočky německých a rakouských koncentračních táborů. Když tedy nacisté v prosinci 1942 rozhodli o likvidaci Romů, posílali je následně transporty z Letů do vyhlazovacích táborů, např. Osvětimi-Březinky.

Že jde o neznalost. Na území protektorátu bylo několik desítek poboček německých koncentračních táborů – vězni zde byli využíváni především na práci. Brněnec je známý vzhledem k osobě Oskara Schindlera, ale podobných táborů bylo přes padesát.

K masovým popravám v nich na našem území nedocházelo, lidé umírali hlavně kvůli nedostatečné lékařské péči, nemocem, ale i násilí páchaném na vězních i mezi vězni samotnými – zde je temná kapitola role tzv. kápů. Z toho plyne, že v těchto podmínkách umírali hlavně děti a starší lidé.