Článek
Majetku po zámožné matce, který tvoří nemovitosti v Havlíčkově Brodě, se politička zřekla v padesátých letech při procesech s Rudolfem Slánským a komunistickými funkcionáři židovského původu, aby se vyhnula stejnému osudu. Byl to právní úkon učiněný v tísni, řekl předseda soudu Pavel Rychetský.
O navrácení majetku požádal syn političky Michal Čakrt, který byl v době procesu se Slánským malé dítě. S nároky u Krajského soudu v Hradci Králové a následně u Nejvyššího soudu neuspěl.
Byl to úkon učiněný v tísni
Poukazoval na to, že Sekaninová-Čakrtová se vzdala majetku po své matce v tísni a pod hrozbou perzekuce. Majetek připadl státu tzv. odúmrtí. Obdobný postup je u zesnulých bez dědiců.
"Soudy neposoudily (postup Sekaninové-Čakrtové) jako právní úkon učiněný v tísni a naopak to považovaly jako projev svobodné vůle. Ústavní soud dospěl k závěru naprosto opačnému," zdůraznil Rychetský. Dodal, že političce hrozil stejný osud jako ostatním obžalovaným: byla Židovka, buržoazního původu, majetná a vzdělaná. Slánskému a několik dalším udělil soud trest smrti.
Nejvyšší a krajský soud podle Rychetského nerespektovaly svými rozhodnutími v kauze judikaturu ČR a nesprávně vyhodnotily skutkový stav. Spis bude vrácen Krajskému soudu v Hradci Králové k vydání nového rozhodnutí. Od Ústavního soudu k němu bude mít také jeho závazný právní názor. Pokud tedy krajský soud nezjistí nějaké nové a závažné skutečnosti, je povinen Čakrtův restituční nárok uznat jako oprávněný a majetek mu vydat.
V politice už od války
Matka političky pocházela ze zámožné židovské rodiny Stiassnych, musela jít do transportu a po válce byla prohlášena za mrtvou. Její majetek přešel proto na stát. V červnu 1949 Sekaninová-Čakrtová podala restituční žádost. Čekala léta na vydání matčina majetku. Pak se jej ale náhle zřekla.
Rychetský upozornil, že tak učinila poté, co proces Slánského skončil 11 popravami a čtyřmi tresty doživotí. Byla první náměstkyní ministra zahraničí Vladimíra Clementise, který skončil se Slánským a dalšími funkcionáři na popravišti.
Sekaninová-Čakrtová (původním jménem Stiassna) přišla o manžela Ivana Sekaninu v roce 1940, kdy jej jako známého advokáta komunistů popravili nacisté. Přežila Terezín i Osvětim. Po válce zjistila, že její rodina byla vyvražděna, a tak se plně oddala politice.
Na počátku 50. let unikla stranickým čistkám a z funkce náměstkyně ministra zahraničí byla odvolána až v roce 1957. V 60. letech se vrátila do politiky jako poslankyně. Její život změnil rok 1968, kdy se rozešla s ideologií a politikou komunismu. Za odpor proti sovětské okupaci byla vyloučena z KSČ. Chartu 77 podepsala jako jedna z prvních, podílela se na zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Zemřela v roce 1986.