Svoboda: Nebudu poklop na špínu ani fíkový list

Do čela Prahy jste byl zvolen v polovině února. Čím jste ve své staronové funkci začal?

Všem jsem řekl, že musíme hned pracovat, rozdílně to akceptovali, ale v tuto chvíli už se pracuje. Začali jsme inventurou, co všechno je třeba. Podívali jsme se na 17 nebo 18 zákonů, o nichž mají Piráti představu, že se mají řešit. Je tam řada věcí rozdílně složitých, dokonce některé nejsou de facto zákony. Abych vyřešil koloběžky v Praze, nemusím mít zákon. Stačí, abych měl náklaďák a dvůr, kam to svezu, a pak to budu vracet majiteli za poplatek za úschovu.

Myslíte, že by to tak s elektrokoloběžkami opravdu šlo?

To funguje. Když bude dostatečně veliké úschovné, fungovat to bude. Není nic, co by mohlo tuto věc regulovat, cenově nebo jinak. Dál jsou tu věci, které nastartovali ti před námi. Měli jsme akci na hlavním nádraží, vyhodnocení roku přijímání ukrajinských uprchlíků. Je to věc, která se týká všech.

Už máme za sebou tzv. předradu, jednání, které předchází zasedání městské rady a na kterém se shromáždí fakta. Dvě věci anotované předchozím vedením jsme vrátili zpět, protože bylo třeba něco dopracovat. Jde o návrhy, jimiž by se měl zabývat Parlament a k nimž vláda nezaujala kladné stanovisko. Není výhodné jít do Sněmovny s materiálem, který a priori naráží na stanovisko vlády. Vyplatí se snažit rozpor předem odstranit.

Rozeběhli jsme také jednání s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) o majetkových výměnách mezi státem a městem. Musím s potěšením říci, že se mi podařilo dosáhnout v té věci významného pokroku. Projekt na Bohdalci, pro který jsme chtěli pozemky vyměnit, dostal daleko silnější náboj.

Ministerstvo výměnu blokovalo. Má ale stejnou představu zkusmého území na to, jak postupovat s bytovou výstavbou, k níž by přispěl silný investor, nějaká banka. Shodli jsme se, že by mělo jít o projekt pro lidi, kteří nemají kapitál, aby se dostali k vlastnímu bydlení. Dohodli jsme se, že by šlo o společný projekt.

Část pražské opozice, Praha sobě, vám vyčítá, že jste zůstal poslancem. Kolik jste vlastně tento týden strávil ve Sněmovně času?

Mnoho, za poslední tři dny (do čtvrtečního podvečera) bych řekl takových 16 z 24 hodin.

Stíháte tedy práci na radnici?

Samozřejmě. Třeba dnes ve čtvrtek byla ona předrada, měl jsem jednání se zastupiteli Spolu pro Prahu. Dojednával jsem některé věci o bezpečnosti Prahy, kterou mám na starost.

Bezpečnost Prahy není to, co před lety. Tedy ne že by tu chtěl někdo střílet ze samopalu, teď je to kybernetická bezpečnost, což vyžaduje specializaci. A je třeba vytipovat lidi, kteří to budou dělat.

Primátorskou prací jsem strávil celé dopoledne a ještě kus odpoledne. Některé schůzky byly ve Sněmovně, kdyby se muselo hlasovat. Stíhat to jde a výhoda je, že oba úřady jsou blízko sebe. Z Malé Strany se pěšky dostanu na Mariánské náměstí za sedm minut.

Chodíte pěšky?

Ne vždycky, to záleží na čase. Když je kolem poledního, vím, že to půjde projet, že tam autem budu hned. A protože teď jezdím elektroautem, ani neznečišťuji ovzduší.

Vaši práci tedy obstrukce sněmovní opozice ANO a SPD kvůli nižší valorizaci penzí nezablokovala?

Komplikují, ale neblokují. Spousta času je ale časem mrtvým. Nezlobte se, ale když Tomio Okamura mluví sedm hodin, je ho z toho potřeba poslouchat sedm vteřin. Ostatní je bezobsažné povídání, z něhož se dozvíme, jak se kříží rybičky. Kdybyste byl spisovatel, za těch sedm hodin napíšete knihu a prodáte ji. Když jste komunální politik, vyřídíte řadu obyčejných věcí, třeba kde bude sklad na koloběžky.

Avizoval jste, že se vzdáte některých dalších funkcí, například ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny, postu přednosty gynekologické kliniky…

To vás mohu rozveselit, přišel jsem pozdě na jednu akci, zdržel jsem se tím, že jsem se zbavoval vojenských povinností. Předal jsem kliniku gynekologie Ústřední vojenské nemocnice svému nástupci, už nejsem jejím přednostou.

Mám určitou supervizi nad vědeckými pracemi, ale to už není tak podstatné. Sundal jsem ty pomyslné výložky. A ódéesce, své straně, jsem dal k dispozici své funkce ve výborech Sněmovny, ve zdravotnickém jsem byl předsedou, byl jsem i ve školském a petičním.

Primátorem jste se málem stal už v prosinci, chtěl jste se ovšem nechat zvo­lit hlasy ANO. Nebyla to z dnešního zpětného pohledu chyba?

Byl jsem i teď zvolen také hlasy ANO, dostal jsem 51 z 65 hlasů, neměl jsem hlas akorát od části opozice a senátorky Hany Kordové Marvanové. O tom to tedy není.

S myšlenkou, že existuje varianta zvolit jen primátora, pak volbu přerušit, přišla tehdy mimochodem Marvanová. Zvolený primátor by získal všechny pravomoci, což by tehdy významným způsobem ulehčilo další dohadování koalice. Pravomocí primátora je řídit jednání, má možnost exekutivně zasahovat. A nebylo to vůbec žádné uzavírání koalice s ANO.

Opoziční smlouvy.

Ani opoziční smlouvy, nic z toho v tom nebylo. Šlo o jedinou věc, a to abychom dokázali postavit koalici o chvilku rychleji. Všichni jsme vnímali, že město potřebuje vedení. Ze strany ANO tam nebyla žádná podmínka za hlasy, dokonce dohoda jako taková ani neexistovala, byla to prostě matematická úvaha výhodná pro všechny strany v jednání.

S opoziční smlouvou to nemělo vůbec nic společného, ale kladou mi to na bedra neustále. Celý život se potýkám se dvěma věcmi. Jednou z nich je tvrzení, že budu poklop na špínu, a to nejsem. Teď říkáte, že budu fíkový list. Fíkový list je lepší než poklop, ale nebudu jím. Pořád mi říkáte, že uzavřu smlouvu s ANO, ale neuzavřu. Pořád to můžete říkat, ale neuzavřu ji.

Spolu pro Prahu by se podle Hany Kordové Marvanové prosincovým hlasováním s ANO zpronevěřilo svým slibům voličům.

U Hany Kordové Marvanové bych byl velmi opatrný na to, abych jí uvěřil. O pravdivosti jejích slov by se vždycky dalo s úspěchem pochybovat. Vezměte si, co všechno v politice zničila, Unii svobody, vezměte si její funkci na ministerstvu spravedlnosti. Opakuji, že když se něco stane, ona neříká pravdu. Už o ní nechci mluvit.

Je senátorkou, ve druhém kole ji jen tak mimochodem zvolili voliči ANO, řekla si o jejich hlasy. ANO ve svém bulletinu vydalo pokyn svým členům, ať ji volí, proto je senátorkou. A dnes říká, že bojovala proti ANO, aby mezi námi a ANO nevzniklo nějaké bahno, a přitom ona je v tom bahnu zanořená až po uši. Už o ní mluvit nebudu, jen jedinou věc: Když jsme byli voleni, celá nová koalice, od Marvanové jsme nikdo nedostali hlas.

Jednání o koalici vedl za Spolu pro Prahu místopředseda ODS Zdeněk Zajíček, ale teď je pouze řadovým zastupitelem. Neměl podle vás převzít více odpovědnosti za chod Prahy?

Myslím, že ne. Dohadování koalice je věc velmi složitá, musíte překonávat řadu bojových postavení a osobních animozit. Funkcí vyjednávače může být pověřen někdo, kdo výhledově ve vedení nebude, ale kdo řídí celou složitou vyjednávací mašinerii, boj o každý kousíček chleba. Kolega Zajíček byl předsedou zastupitelského klubu, funkci složil, jeho ambice je stát se prezidentem Hospodářské komory. Bude v tom mít naši plnou podporu.

Jiný zastupitel Spolu, předseda pražských lidovců Jan Wolf je mezi obžalovanými v kauze sportovních dotací z roku 2018. Jaké by mělo důsledky, kdyby soud rozhodl, že je vinen?

Mám s tím bohaté zkušenosti, užil jsem si s neoprávněnými žalobami deset let života a není to žádné legrace. Rozsudek musí být zaprvé pravomocný, jsou možná odvolání, čili velice pravděpodobně by to nemělo důsledek žádný.

Pro nás platí, že je věcí nominujícího, kdo je nominován. My do toho nemluvíme a očekáváme, že oni do toho nebudou mluvit nám. Ve fázi, když jsem pobíhal od soudu k soudu (kvůli kauze opencard), jsem ve své činnosti pokračoval. I když jsem neměl žádnou významnou funkci, byl jsem součástí pražské ODS.

Před volbami jste ostře kritizovali Piráty, nyní jste svého předchůdce a zároveň zástupce Zdeňka Hřiba chválil za jeho zahraniční politiku. Není to názorový obrat o 180 stupňů?

Jsem bývalý šermíř a volta, demi-volta, tedy obrat, půlobrat dovedu. Jedna varianta je útočná, druhá obranná. Před volbami se samozřejmě snažíte ukázat, že jste mnohem lepší než ten druhý. A když dospějete k nějaké dohodě, je to proto, že jste zjistili, že máte něco společného. S druhou stranou jste schopni obhájit a dělat to, co považujete za zásadní.

Přišli jsme na to, že se v cíli nelišíme a máme jen rozdílné cesty, jak se k němu dostat. Bezesporu doktor Hřib změnil filozofii komunální politiky, která říkala, že nemá mezinárodní rozměr. Vidíme přitom, jak do politiky vstupují velká města, jako je Paříž nebo Londýn. Jsem přesvědčen, že zásadní úspěch Hřibovy koalice je, že tento děj vytáhl na světlo boží.

I pro komunální politiku je důležité, jak přistupujeme k věcem, jako je válka na Ukrajině. A je důležité, aby v čele města byl někdo, kdo se s evropskou nebo světovou politikou dovede vyrovnat.

Úspěch Hřibovy koalice? Opakovaně jste mluvil o tom, že Praha stagnuje a je potřeba ji po letech rozhýbat. Stagnovala tedy?

Problém byl, že minulá ko­alice svým způsobem nefungovala. Při jednáních zastupitelstva odcházeli na mnoho hodin, aby se poradili. Projevilo se to, když vytvořili onu alianci (Alianci stability vytvořili Piráti a Praha sobě po komunálních volbách.), byl to nefunkční celek. Ta koalice toho skutečně udělala velmi málo.

Praha sobě, kterou jste tak ve své koalici nechtěli a která vládla s Hřibem, se naopak chlubí tím, kolik začala staveb, od nové linky metra přes…

Mě vůbec nezajímá, kolik kdo začal staveb, zajímá mě, kolik jich postavil. Když začnete stavět metro asi tak tři měsíce předtím, než vám skončí mandát, neuděláte nic. Je to jenom gesto volebního boje. Kdyby metro stavěli čtyři roky, dnes tam bylo devět kilometrů a jedna stanice, víc ne. A ne že si jen dlouho povídali o tom, že to bude.

Některé názory říkají, že by město mělo zrychlit v opatřeních ohledně ochrany klimatu. Souhlasíte?

Nejsem si úplně jist, co je tím míněno. Ochrana klimatu je velmi složitý děj, který vyžaduje celorepublikové zásahy. Město samozřejmě může zřídit na svých budovách solární elektrárny. Nic závratného to neudělá, ale přece jen ubyde pár kilowattů vyrobených v tepelné elektrárně.

Kroky, které město může udělat, nezmění svět, ale je třeba postupovat. Město musí tlačit na nízkoemisní nebo elektrické autobusy. Kdo tomu rozumí, ví, že tohle to nezachrání a že kroky budou muset být razantnější a daleko zásadnější. Děj zhoršování klimatu to ale bezesporu zpomalí.

Je tedy v Praze prostor omezit individuální dopravu ve prospěch hromadné? Nová iniciativa například žádá omezené rychlosti na 30 km/h pro celé město.

Myslím, že ty věci jsou velmi složité. Neumím si představit, že bychom v systému dopravy mohli něco zásadního změnit, aniž bychom měli zásadní náhradní řešení. V Praze skupina lidí jezdí hromadnou dopravou, skupina autem, skupina chodí pěšky, všichni mají stejná práva.

Moje jediná povinnost je, abych to vyvažoval, aby si lidé navzájem neškodili a fungovalo to. Nemám oprávnění říci, že nějaká forma dopravy je zakázaná.

Ve čtvrtek nastoupí do úřadu nově zvolený prezident Petr Pavel. Město mělo s Hradem hlavně spory, myslíte, že bude možná spolupráce?

Samozřejmě jsou všichni v očekávání, jaký bude nový prezident. Pochopitelně i velká města očekávají, jak se on bude chovat k nim a zda budou pro nového prezidenta významná. Myslím si to také a prezident si musí být vědom, jaká je jeho role a síla ve společnosti. Všechny jeho pravomoci jsou nějak naštelovány, je to vyvážený systém.

Myslím si, že kroky Petra Pavla ukazují, že si toho je vědom. Má také dobrou vlastnost, bude hezky vypadat na fotografii ve škole.

Generál Pavel absolvoval lékařskou prohlídku, oznámil, že výsledky zveřejní. I když pražský primátor není volen přímo, neměl by si počínat stejně?

Je to jedna z mála věcí, kterou si nemyslím, že dělá dobře. Myslím, že zasahuje do oblasti, kam se zasahovat nemá. Myslím, že zdravotní stav člověka je jeho privátní věc, protože vím, co všechno jsou nebo nejsou schopni doktoři zjistit, co jsou schopni vyléčit nebo nejsou.

Informace o tom, jak dopadla nějaká prohlídka, je tedy osobní. Jestli se někdo rozhodne ji zveřejnit, nebráním mu, ale vím, že si připraví veliký problém, vím, co jsou zdravotní nálezy, jak se vyvíjejí. Jsem názoru, že by se to dělat nemělo, protože každý má nárok zacházet se svým zdravím, jak chce. Neměl by být nikdo, kdo by mu do toho zasahoval.