Svět slaví Velikonoce

U nás jsou velikonoční svátky spojené hlavně s pomlázkou, do Vatikánu se sjíždějí věřící z celého světa, aby si poslechli papežovo poselství Urbi et Orbi, a například na Filipínách se kajícníci nechávají přibíjet na kříž, aby si připomínali Kristovo utrpení.

Křesťanským věřícím svátky začínají Květnou nedělí, která zahajuje celý Svatý týden, jenž vrcholí Pondělím velikonočním. Boží hod velikonoční je vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Stejně jako židovský Pesach, který je letos ve stejnou dobu jako křesťanské Velikonoce, je to svátek pohyblivý.

Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry. Smrt nepovažují za konec, ale za začátek nového života. O Velikonocích se proto zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Křesťané se na velikonoční svátky připravují čtyřicetidenním obdobím nazývaným postní doba. To začíná Popeleční středou.

Po Pondělí velikonočním nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátku Seslání Ducha svatého. Tehdy se připomíná další událost. Apoštolové se v dalších 40 dnech po Velikonocích setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že ho vidí naposledy, ale sešle jim zvláštní posilu, dar Ducha svatého. Ten dostali za dalších 10 dní.

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, jenž symbolicky naznačuje následování Pána na jeho cestě utrpení. Pro věřící znamená účast na nesení kříže podíl na Kristově vzkříšení a životě. Zelený čtvrtek připomíná Ježíšovu poslední večeři s apoštoly, modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho následné zajetí.

Velký pátek je vzpomínkou na Kristovo ukřižování, a proto je to postní den. Den smutku, ticha a rozjímání. Události ze dne smrti Ježíše Krista jsou popsána ve čtyřech evangeliích, tak zvaných pašijích. Na Velký pátek bývá průběh posledního dne Kristova života předváděn v pašijových hrách.

O Bílé sobotě se zásadně neslaví mše svatá a další svátosti (kromě pomazání nemocných a svátosti smíření). Je to aliturgický den, kdy mají věřící příležitost prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty. Velikonoční noc oslavuje "svatou noc", během které vstal Ježíš z mrtvých a přešel (přechod, pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.

Židovský jarní svátek Pesach připomíná záchranu z egyptského zotročení a odchod z Egypta. Hospodin tehdy vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady, a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou. Ta kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název svátku Pesach, znamená totiž "uchránění, ušetření, přejití".

Ve velikonočním období se nosí bílá barva, která je považovaná za barvu světla a připomíná roucha, která si oblékali nově pokřtění v prvotní církvi. Symboly Velikonoc jsou beránek, kříž, vajíčko, svíčky, pomlázka či zajíček.

Beránek byl rozšířeným symbolem již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena "božího stáda", židovský Bůh je označován za pastýře. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista. Beránek také připomíná zabíjení beránků, které ještě za doby egyptského zajetí ochránilo židovské domy před zkázou.

Symbol kříže nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší, znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální. Byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí, a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa. Stal se symbolem věčnosti. Dnes je nejdůležitějším symbolem křesťanství, připomínajícím Kristovo ukřižování.

Velikonoční oheň stejně jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou a procitnutí po dlouhém studeném čase. Takový připadá křesťanům i příchod Ježíše o Velikonocích. Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli), od něj se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu vnese do temného kostela.

Svíce je symbolem světla, které je chápáno jako znamení života. Velikonoční svíce navíc symbolizuje Kristovo zmrtvýchvstání. Vajíčko obsahuje zárodek života, a proto je odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti života a vzkříšení. Tradiční spojení vajec s Velikonocemi lze vysvětlit svátkům předcházející postní dobou, během které se vejce jíst nesměla. Zdobení vajíček je spojováno s řadou obřadů a pověr.

Zajíc má v různých náboženstvích různou symboliku. Například v řecké, egyptské a čínské mytologii symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života, či je označován za atribut zmrtvýchvstání. V Bibli je zajíc řazen mezi stvoření "maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce", symbolizuje chudé, skromné a pokorné. Přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti.

Po odeznění vážných náboženských svátků se lidová tradice vrací k projevům veselí a proudícího života. Přichází velikonoční koleda - pomlázka, konaná hlavně na velikonoční pondělí. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání zelenými spletenými pruty, které údajně přináší "pomlazení".