Švejdar: Neuměl bych pracovat s někým, kdo si vaší práce neváží

Rozdělil bych to na své dvě vnitřní oblasti. Profesně je mi to určitě líto, ale lidsky ne. Asi bych ani neuměl pracovat s někým, kdo si vaší práce neváží a kdo vám lže. Říkám to na rovinu a všude. Nemám na to žaludek.

Přišlo mi to tak. Hlavně jeho výroky, to si každý udělá obrázek sám. Teď s odstupem už říkám, že jsem na sto procent rád, že nepokračuju ve státní správě.

Stal jsem se osobou samostatně výdělečně činnou, což je pro mě úplně nový svět, nepopsaný list papíru. Nikdy jsem se nebál pracovat rukama – a tak to prostě je. Chodím do lesa, kde dělám se dřevem, a užívám si čerstvého vzduchu a takové té vnitřní svobody. Je to opravdu pro mě jiný život, spousta věcí najednou plyne úplně jinak, než plynula předtím. Hlavně mám čas na rodinu, což je pro mě priorita.

Určitě mi chybí, protože jsem s nimi prožil 35 let života a závěr byl opravdu velmi intenzivní. V kontaktu s těmi lidmi jsem, ne se všemi, ale jsem, a určitě budu i do budoucna.

Beru to ale jako uzavřenou kapitolu svého života. Snažil jsem se tomu dát opravdu maximum, co jsem mohl.

O jeho konci jsem se dověděl už na té první schůzce s ministrem vnitra loni 7. prosince, kdy ještě ministr nebyl ministrem. On mi to tehdy i řekl, že ta změna přijde. Zřejmě se to pak oddálilo asi kvůli tomu, jakým způsobem se to odehrálo se mnou. Ale ty informace mám už od prosince.

Ano, tohle jméno (Šimandlovo) tam určitě padlo.

Ne. Víceméně to bylo o tom, že jde o princip, že to není nic osobního.

Nevím, jak to bylo u Marka Šimandla, ale mně to bylo podáno tak, že je to po dohodě s premiérem (Petrem Fialou).

Ne, vůbec nic. Nebyla absolutně žádná snaha udržet mě ve státní správě. Dneska však s odstupem času říkám, že bych zájem neměl.

Určitě bych nad tím přemýšlel, pokud by mi nějakou funkci nabídli, ale to se nestalo.

Vůbec. On se mnou nemluvil. Přestože jsem mu nabízel spolupráci do konce svého funkčního období (do 31. března), tak mi za celou tu dobu volal jen jednou. Kvůli ministru zdravotnictví, protože před jeho bydlištěm bylo nějaké srocení asi pěti lidí. Jinak vůbec, absolutně nikdy.

Je to prostě jeho rozhodnutí. On tam chtěl někoho jiného, respektive chtěli udělat tu změnu, a já to takto beru a už nemá cenu se tím nějak zaobírat.

Ne. Několikrát jsem mu nabízel, že kdykoli se může obrátit, zavolat, když něco bude potřebovat. Neudělal to ani jednou. Ale žádnou hořkost necítím, protože jsem se poprvé dozvěděl už loni v říjnu, že k té výměně dojde. Tehdy se o tom jednalo na úrovni budoucích členů vlády, takže jsem s tím víceméně počítal, že otázka mého odchodu přijde.

Rozhodně nebylo, protože už od konce října jsem věděl, že budu jedním z mnoha, který bude vyměněn.

On se ten důvod v podstatě snažil navléknout na to, že byl covid a že není hotová policejní reforma a že jsem se vyjádřil k očkování policistů tak, jak jsem se vyjádřil.

To jsou ale všechno věci, které jsem mu vysvětlil. Jak ale říkám, už z principu tam prostě nešlo o žádný důvod. To byla principiální změna, která měla přijít.

Za jejich vládnutí jsem tam byl hodně krátkou dobu, takže jsem na sebe žádný tlak necítil. Kromě dvou rozhovorů s ministrem vnitra, kdy první byl v tom prosinci a druhý 3. ledna, jsme se o tom už vůbec nebavili.

Ne. Měli jsme samozřejmě s tehdejším ministrem vnitra Janem Hamáčkem na spoustu věcí, na kterých jsme spolupracovali, rozdílné názory, ale ve finále tam nějaký tlak nebyl.

Martina Vondráška znám už pětadvacet, možná třicet let, a nikdy jsem s ním neměl problém. V době, kdy jsem byl v Hradci Králové, tak tam sloužil také, spolupráce s ním byla bezproblémová.

Ve finále jsem rád, že je tam člověk, který tou policií žije a rozumí jí. Hrozně mu i jeho lidem fandím a doufám, že to ustojí a že bude fungovat dál, protože vím, že to nemá úplně jednoduché. A nejen on, ale celá policie.

On ano. Ale není to jen o osobě policejního prezidenta, ale i o jeho týmu okolo. Také záleží na tom, jakou má podporu ministra, premiéra. Jde o systémové věci, které vláda musí projednávat, musí na to dát třeba i peníze, musí k tomu dát souhlas, minimálně tichý, tak, aby se ty věci mohly udělat.

A to je hrozně křehká věc, která musí fungovat, aby se daly nějaké změny udělat.

Je to v podstatě totéž, co má nyní oznámit Martin Vondrášek. Dorazí se to, o čem se už dva nebo tři roky mluví. Reforma se za mého vedení neudělala kvůli covidu, protože policie se opravdu dostala do stavu, kdy musela dělat věci, které předtím nikdy nedělala. Přinášelo to obrovské problémy. Nechci se na to vůbec vymlouvat, ale zásah do struktury Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) je hrozně citlivá a nebezpečná věc.

V době, kdy se s těmi lidmi nedalo pořádně mluvit, tak se mi to opravdu zdálo jako nedůležité. Navíc dnes už vidím, že to nebylo tehdy důležité, protože ta policie prostě fungovala, a reforma neuteče a udělá se.

Víceméně ano. Už se ale hodně práce v tomto ohledu udělalo. Dnes se jen vidí, že se nevyčlenil útvar na terorismus a extremismus, ale spoustu změn jsme během tří let udělali. Pro mě je však dnes nejpodstatnější, že policie během covidu fungovala, což nebylo jednoduché.

Na kyberzločin, teror a extremismus.

Myslím si, že v dobrém. Policie na tom byla finančně dobře, za ty tři roky finančně nestrádala, to je potřeba říct. Je to vidět i třeba na tom, jak rostl průměrný plat. Samozřejmě na to má vliv velké množství podnětů zvenčí a hlavně covid, protože covid policii hodně změnil a donutil ji přemýšlet a dělat věci jinak. Jestli to mám shrnout jednou větou, tak jsem na policii pyšný, co za ty tři roky dokázala.

Teď to myslím naprosto upřímně, protože jsme byli nuceni improvizovat, vymýšlet věci a dělat věci, které jsme nikdy předtím nedělali. Jsem hrozně rád, že to policie ustála s čistým štítem.

Moc záporných věcí tam nevidím, kromě toho, že se policie v některých činnostech zastavila. Ono to v podstatě ale ani není vidět. Když se podíváte dozadu, tak co se stalo?

Povedlo se obměnit vozový park, policie fungovala, nestoupala trestná činnost, což je samozřejmě vždy hra s čísly, ale tak to opravdu bylo během těch tří let. Policisté neměli žádný výraznější problém. Fungovalo to z mého pohledu hrozně dobře.

Vondrášek nepotřebuje radit, má opravdu kolem sebe spoustu šikovných lidí. Jestli bych mu mohl něco přát, tak ať je otevřen lidem okolo sebe, ať rozhoduje moudře – a to on umí – a nechá si poradit a zůstane svůj. Je jako policista velmi šikovný, velmi bystrý a dobrý. Přeju mu, aby mu to vydrželo. Měli jsme určitě velmi dobré vztahy.