Článek
Psal se rok 1645, když už podruhé v krátké době zamířily k Brnu švédské oddíly. Malá brněnská posádka doplněná o měšťany, tovaryše nebo studenty neměla mít proti násobně větší nepřátelské armádě šanci. Ovšem vojenský velitel Brna Jean Louis Raduit de Souches podporovaný rektorem jezuitské koleje páterem Martinem Středou dokázal město bránit téměř čtvrt roku, až nakonec švédské vojsko s nepořízenou odtáhlo. Hrdinný odpor obránců tak mimo jiné přispěl k tomu, že se Brno stalo metropolí Moravy na úkor Olomouce.
Téměř čtyři sta let staré události tradičně připomíná akce Den Brna. V sobotu dopoledne se vojska prošla centrem Brna, odpoledne je v plánu program na Kraví hoře, kde se vedle ukázky bitvy, různých soubojů a dobového ležení mohou návštěvníci těšit i na módní přehlídku z dob třicetileté války nebo koncerty. Další akce jsou i na Špilberku nebo v brněnském podzemí.
Vojákuje celá rodina
Mezi nadšenci, kteří pomáhají návštěvníky přenést do dob třicetileté války, je i rodina Víta Odstrčila. Sám Odstrčil, jinak majitel půjčovny kostýmů, se o víkendu převtělil do ukrajinského kozáka. „Od mala jsem tíhnul ke hrám na indiány, kovboje nebo rytíře. Pak jsem vedl děti v pionýru a skautu, a když jsem odrostl, říkal jsem si, že bych mohl něco takového dělat i v dospělosti. Teď naše skupina dělá sedm historických období od gotiky po druhou světovou válku,“ popsal Novinkám.
„Máme i turecký kořistní stan, co si kozáci ukradli při nějakém tažení. Tyto stany byly velmi žádanou kořistí. Vyspí se v něm v pohodě až čtrnáct lidí, nás jezdí okolo devíti,“ řekl Odstrčil. Ve stanu vedle vojáků spí i jeho žena a dvě děti. Zatímco starší Valerián pobíhá v kostýmu už okolo, teprve tříměsíční Anastázii má v náručí maminka Kateřina.
„S mužem to takhle máme už deset let, takže jsme měli jasno, že až budeme mít děti, tak budou jezdit s námi. Znamená to samozřejmě víc práce, ale děti si to užívají, mají tady spoustu podnětů. Zvykáme je od mala, takže jsou otrkané,“ smála se Kateřina oblečená jako krymská Tatarka.
Dopoledne se ležení na Kraví hoře vyprázdnilo, vojáci se totiž vydali na pochod centrem. Jako poslední běžel na speciálně vypravenou tramvaj, která účastníky popovezla do centra, postarší voják oslovovaný spolubojovníky jako „Dědeček“. Při snaze stačit mladším kolegům mu dokonce vypadla na zem jedna z pistolí. „Ještěže nevystřelila, co? Dědečkovi se každý směje, ale vojáci jako já vyhrávali bitvy!“ měl jasno.